Žijeme ve zmatečné době hromadné ztráty orientace nejen sociálně-politické, ale také, což je o poznání horší, orientace duchovní. Čistě teoreticky by tento jev neměl postihnout morální pilíře naší civilizace – velká náboženství a jejich církve, jenže šedá je každá teorie. Náhlé kognitivní ochabnutí lze pozorovat nejen u řadových věřících, ale zhusta také u jejich pastýřů. Jsou to, jak se ukazuje, také jenom slabí lidé. Někdy dokonce slaboduší. Tak jako hozený kámen rozčeří stojaté vody rybníka, nedávná slova papeže Františka vyvolala ve veřejnosti, nejen katolické smíšené pocity údivu z nepříjemného překvapení, jako kdyby někdo hlasitě „ušel“ ve slušné společnosti. Nejsa katolík, ba ani křesťan nechám umravňovačské soudy někomu povolanějšímu, leč trapné ticho, které se kolem události rozhostilo, je tak řezavé, že si žádá aspoň znalost základních fakt.
