Dodnes se pamatuju, jak tatínek, vzdělaný a prudce inteligentní muž, který takovým věcem rozuměl, učil mou babičku odborně mlátit do televizoru pokaždé, když „zlobil“ – obrazovka mu zčernala, divně hučel anebo mu přeskakoval obraz. Stačila jediná rána pěstí do kastle z leštěného dřeva a všechno se spravilo, babička mohla dál sledovat srágory, které televize nabízela a na kterých si vytvořila závislost bezmála fyzickou.
