Recenze toho nejlepšího z české kinematografie (13) – Pouta Radima Špačka
Na první pohled se Pouta tváří jako thriller: šedivá kulisa normalizačních osmdesátých let, muži v baloňácích, šeptající udavači, nezbytná kombinace strachu a všudypřítomného cynismu. Jenže Radim Špaček tu nedělá další retro-pohled do minulosti, jakých české kino vyprodukovalo už několik, nýbrž film, který se vymyká. Je to dílo, které používá estetiku napětí a paranoie ne proto, aby rekonstruovalo epochu, ale aby sondovalo temnotu lidského nitra – temnotu, která se může projevit v jakémkoli čase.