Jednou mi položili otázku, na kterou dodnes neznám odpověď, navíc ani ti, kterým jsem ji později položila já, mi nedokázali dát jasné vysvětlení. Jedna z čtenářek na sociálních sítích se mě zeptala, jak se mi podařilo přestřihnout pupeční šňůru s Ruskem a zbavit se pocitu sounáležitosti s mýtickou říší. Proces, který mi připadal tak přirozený, u mnoha lidí vyvolává otázky a já jsem pochopila proč. Většina Rusů, kteří žijí v zahraničí ne jen měsíce, ale i desítky let, stále cítí chuť mateřského mléka Matičky Rusi a já sama se někdy divím, proč nedokážou přerušit pouta.
