Pokud je někdo sportovní a vizuální masochista, tak vydržel v pátek večer tři a půl hodiny sledovat slavnostní zahájení zimní olympiády v Itálii. Viděli jsme silné okamžiky, ale i nudné projevy. Pak pár skvělých hudebních čísel i jako vždy nekonečný nástup sportovních týmů jednotlivých zemí. A u toho také odmítavé bučení či upřímný jásot. Jako většina podobných ceremoniálů to byla emoční zkouška vytrvalosti. Pokud něco převládalo, tak to byla nenucená italská elegance, která to jako vždy v případě této země zachránila. Zde je několik postřehů.
