Bůh je kyselá okurka. Češka vydává knihu u prestižního světového nakladatelství
Šárka Otevřel Camrdová vyměnila pražské Vinohrady za Brooklyn a připravila publikaci, která spojuje sentiment léta na chatě, (ne)víru v Boha a velmi osobitý vizuální styl. Koncept nadchl prestižní vydavatelství Gestalten, které titul pod názvem God Is a Pickle vydá do více než 150 zemí.
Pokud to zvládnete tady, dokážete to kdekoli na světě, zpívá Frank Sinatra v nesmrtelném hitu New York, New York. Šárce Otevřel Camrdové se to tady povedlo. Oslovila s naprosto niche záležitostí velkého mezinárodního nakladatele a udělala to bez silných sociálních sítí a literárního agenta.
Impulzem bylo pár let zpět zjištění, že na trhu je spousta zavařovacích příruček, ale naprostá většina z nich je pojatá uniformně, pouze jako sbírka receptů a uhlazených, sterilních fotek naplněných sklenic.
Tomu odpovídá i název. „God Is a Pickle je kombinace vyznání lásky, ironie a takového malého zrcadla české mentality,“ vysvětluje autorka. „Češi zavařování milují. Je to národní koníček, podobně jako houbaření. Ale zároveň máme silně zakořeněnou ironii. Často ji používáme jako obranný mechanismus, zlehčujeme věci, snižujeme očekávání, předcházíme kritice,“ myslí si.
Třetí vrstvou je vztah Čechů k víře – odmítáme svěřit spiritualitu a vyšší moc církvím. Šárka Otevřel Camrdová při přípravě knihy narazila na data, podle nichž je Česko dlouhodobě považováno za jednu z nejvíce ateistických zemí na světě.
„Téměř dvě třetiny obyvatel se u nás nehlásí k žádnému náboženství. To mi přišlo fascinující,“ přiznává autorka. Zaráží ji to o to víc, že třetím rokem žije v New Yorku, kde je náboženství ve veřejném prostoru mnohem viditelnější.
„Lidé vám tady běžně řeknou ‚God bless you‘ nebo ‚have a blessed day‘. A na dolarech je napsáno ‚In God We Trust‘, to je oficiální národní motto. V jednu chvíli jsem si říkala, jestli náš název není vlastně riskantní,“ svěřuje se.
Nakonec se ukázalo, že rozhodující je silný koncept a disciplína. Autorka několik měsíců připravovala detailní pitch deck, analyzovala trh a oslovila vybrané zahraniční nakladatele přímo, bez literárního agenta. „Věděla jsem, že jim chodí stovky návrhů měsíčně. Tak jsme si říkali, že musíme mít promyšlenou strategii, určenou cílovou skupinu, texty téměř hotové, fotky připravené,“ vypočítává.
Zaujal i vztah Čechů k samotnému zavařování. „V době socialismu nebylo možné svobodně cestovat do zahraničí, nabídka volnočasových aktivit byla omezená, věci ze Západu se k nám nedostávaly. Nedostatek, nepravidelná nabídka a omezený výběr posílily domácí soběstačnost. Zavařování plnilo tichou formu kontroly: upínali jsme se na tak banální věci, protože zatímco stát reguloval, co se dalo, o tom, co bude vyrovnané na policích ve sklepě, jste rozhodovali jen vy sami,“ líčí Šárka Otevřel Camrdová.
Dnes jí sklenice nepřipomínají traumata, ale vzpomínky, péči, starostlivost a při otevření spíže z nich má radost. Autenticita je klíčová i ve vizuální rovině.
„Zavařování nikdy nebylo o dokonalosti,“ přemítá Šárka Otevřel Camrdová. „Každá sklenice je jiná, víčka mají různé barvy, popisky jsou psané rukou. A právě v té nedokonalosti je pravda.“ Fotografie Marka Bartoše proto nesměřují ke sterilní estetice, ale k zachycení reálného prostředí českých domácností, světla, letních zahrad.
Kniha má být zároveň krásným objektem i praktickou pomůckou. „Chtěla jsem, aby si ji někdo dal na stůl, ale zároveň podle ní reálně vařil,“ říká Šárka Otevřel Camrdová.
Obsahuje srozumitelný úvod do procesu zavařování, vysvětlení teplot a principů, přehled chyb, které mohou nastat, i recepty sesbírané od babiček z vesnic po michelinské šéfkuchaře. „Snažila jsem se to napsat tak, aby to pochopil i někdo, kdo nikdy nic nezavařil,“ uklidňuje ty, kteří na svůj úspěch s domácími nakládačkami teprve čekají.
Život v New Yorku autorce zároveň změnil pohled na českou pohostinnost. „U nás je běžné, že když vás někdo pozve, připraví domácí polévku, hlavní jídlo, dezert, je to velký projev péče,“ říká.
„Tady se mi stalo, že mě sousedka pozvala na večeři a dvě hodiny předem poslala odkaz na rozvoz, ať si vybereme. Bylo to víc o socializaci než o samotném jídle.“ Nejde o srovnávání, spíš o uvědomění, jak hluboko je u nás jídlo spojené s emocí.
Stalo se mi tady, že mě sousedka pozvala na večeři a dvě hodiny předem poslala odkaz na rozvoz, ať si vybereme.
Kde bude kniha rezonovat nejsilněji, zatím neví, ale možná pro nás trochu překvapivě doufá ve Spojené státy. „Existuje tu velká komunita lidí s českými kořeny. A vidím, jak moc chtějí recepty, koláče, spojení s domovem,“ vypočítává Šárka Otevřel Camrdová, která mimo psaní také učí Američany česky a sleduje, jak silná je touha po kulturní kontinuitě.
God Is a Pickle je tak nejen knihou o okurkách a džemech, ale i pokusem ukázat, že zdánlivě obyčejné dovednosti mohou nést silnou kulturní výpověď. „Možná jsme si nenašli cestu k institucionální víře,“ říká, „ale to neznamená, že nemáme meditativní rituály. A zavařování je jeden z nich,“ uzavírá.
The post Bůh je kyselá okurka. Češka vydává knihu u prestižního světového nakladatelství appeared first on Forbes.