Je jich jen pár milionů a nikdo na ně nemá. Kde se vzal norský sportovní zázrak?
Má polovinu obyvatel Česka a osmkrát víc medailí z posledních olympijských her. Pro Norsko to navíc není žádná výjimka, spíš potvrzení dlouhodobě mimořádných sportovních výkonů. Už počtvrté v řadě Norové získali na zimních olympijských hrách nejvíc medailí ze všech zemí, celkem 41, ačkoli patří k nejméně početným národům. Jak je to možné?
Jistě, nabízí se, že v zimních sportech mohou mít seveřané výhodu. Třeba proto, že většina z nich od mala běžkuje. Ostatně čtyři pětiny všech norských medailí měl na této olympiádě na svědomí někdo, kdo měl na nohou běžky. Bez nich by Norsko v tabulce národů kleslo podstatně níže.
A Norům, zdá se, v poslední době svědčí také Milán, který spolu s Cortinou d’Ampezzo olympiádu hostil. Jen od listopadu v Miláně Norové nejprve proti Itálii vyhráli klíčový zápas kvalifikace na mistrovství světa 2026, poté překonali olympijský rekord v počtu medailí a naposledy v úterý způsobil další senzaci malý norský klub zpoza polárního kruhu Bodø/Glimt, když vyřadil slavný Inter Milán hned v úvodním kole play off Ligy mistrů.
Norway in Milano since November pic.twitter.com/K5BvyiMT9K
— Anders (@Ifcanders) February 24, 2026
Nic z toho ale severské zemi samozřejmě na zásluhách nic neubírá a při pohledu na úspěchy ve fotbale nebo třeba beachvolejbale či atletice je zřejmé, že v Norsku se ve sportu něco dělá lépe. Co to je a co by si z toho mohlo vzít i Česko?
Není to žádné tajemství a ani Norové nepoužívají žádný složitý systém. Právě naopak. Základním klíčem k úspěchu je jednoduše radost. Radost z pohybu, se kterou děti vyrůstají a kterou brzy neubíjí tlak na výsledky a specializaci. Do třinácti let se tak ve sportovních kláních nesledují body, výsledky, tabulky, děti se tolik neporovnávají.
„Ukazuje se, že soutěže bez výsledků a statistik udrží ve sportu více dětí dlouhodobě a trenéři se nesoustředí jen na výsledek v brzkém věku, ale na rozvoj hráčů,“ říká Jiří Truhlář, který od roku 2018 působí jako trenér brankářů týmu Vålerenga, který je nejúspěšnějším norským hokejovým klubem.
Děti se tak ve výsledku neobávají neúspěchu nebo toho, že nebudou nejlepší. A není na ně vyvíjen tlak, který je může od sportu odradit nebo držet jen u jedné specializace.
Naopak, v Norsku jsou děti vedeny k tomu, aby si vyzkoušely a věnovaly se co nejvíce různým sportům. To potvrzuje i český hokejový trenér. „Snažíme se udržet děti ve více sportech co nejdéle. Já jsem toho osobně zastánce. Každé dítě by mělo otestovat co nejvíce sportů a ve finále najít, co ho baví. Samozřejmě to funguje do určitého věku. Vidím sám, že ti, co například hrají hokej a fotbal zároveň, jsou více pohybliví v různých dovednostech,“ říká Jiří Truhlář.
Až když je dětem okolo dvanácti až třinácti let, začínají se víc rozhodovat, jaký sport je baví nejvíc a čemu se budou dál věnovat.
A tak se může stát třeba to, že i když dítě směřuje k fotbalu, nakonec se z něj může stát nejúspěšnější sportovec zimních olympijských her všech dob. Řeč je o Johannesovi Hösflotovi Klaebovi, který byl dlouho přesvědčený, že se jednou stane profesionálním fotbalistou. Svůj největší potenciál ale nakonec objevil v běhu na lyžích a z posledních olympijských her v Itálii si přivezl šest zlatých medailí.
Norský přístup fascinuje i autora nedávno vydané knížky Cesta k excelenci Američana Brada Stulberga a nedávno na sociálních sítích shrnul hlavní pilíře norského sportovního kouzla. Vedle zákazu zveřejňovat žebříčky a skóre dětí pod třináct let vyzdvihuje i to, že ceny a poháry získávají všechny děti, které sportují.
Zatímco kritici to odmítají s tím, že takový přístup dělá z dětí sněhové vločky, které nedokážou soutěžit a unést prohru, v Norsku se k tomu stavějí opačně.
„Nechceme vychovávat poražené. Chceme vychovávat mladé malé vítěze. Vítězstvím je samotné sportování a radost z něho. Důvodem pro sport v Norsku je vést dobrý život. Takže začnete v dětství, naučíte se motorické dovednosti, sociální dovednosti a pak se naučíte, jak používat své tělo ve fyzickém nastavení,“ vysvětloval šéf norské olympijské delegace Tore Övrebö pro agenturu Reuters.
Pozitivní motivace, třeba i v podobě pohárů pro všechny děti, podporuje chuť do sportu a setrvání u něj. Stulberg to dokládá čísly z USA, kde podle něj sedmdesát procent dětí končí se sportem do třinácti let. Naproti tomu v Norsku sportuje přes devadesát procent dětí.
V Česku je to podle Jana Macháčka, trenéra Ragby Olymp a spoluzakladatele programu Trenéři ve škole, podobné jako ve Spojených státech. „Pokud dítě odchází z tréninku s úsměvem a ptá se, kdy je další, vyhráli jste,“ komentuje norský přístup.
Právě udržet děti ve sportu je v Norsku zásadní. Při tak malém počtu obyvatel si nemůže země dovolit přijít o možné budoucí hvězdy, jejichž talent se ale třeba teprve projeví později. „Zjišťuji, že velké sportovní systémy se více zabývají odstraňováním lidí v mladém věku než jejich rozvojem. Nás je málo. Musíme pečovat o každého,“ cituje CNN šéfa norské olympijské delegace Toreho Övreböho.
Rozdíly jsou podle Jiřího Truhláře ale i v tom, jak ke sportu dětí přistupují rodiče. „Norské děti jsou velice odlišné od českých dětí, co se týče morálky tréninku. Často za to mohou i rodiče, kteří chrání své děti od vyššího počtu tréninků přesto, že klub má kontrolu nad celkovou zátěží,“ říká a dodává, že rodiče v Norsku běžně berou své děti na různé dovolené v průběhu sezony jak o zimních, tak jarních prázdninách i přesto, že tým trénuje.
„Samozřejmě se najdou i tací hráči, co trénují mnohem více než ostatní, ale takových je jen hrstka,“ poznamenává Truhlář.
Hokej se navíc trochu vymyká dalšímu pilíři, na kterém norský sportovní svět stojí. A sice široké dostupnosti pro všechny a rovném přístupu ke sportu.
„Hokej je jeden z nejdražších sportů v Norsku. Měsíční příspěvky nejsou až tak vysoké, ale co se týče výstroje a ostatních nákladů, vyjde hokej na docela velké peníze. Například rodiče také platí za dopravu autobusem na venkovní zápasy. Dvakrát v sezoně musejí dokonce týmy od U15 až U18 na zápas letecky, což je pro rodiče také vysoká finanční položka,“ poznamenává Jiří Truhlář.
The post Je jich jen pár milionů a nikdo na ně nemá. Kde se vzal norský sportovní zázrak? appeared first on Forbes.