Nádražka nové doby. Masaryčka ukazuje, že u vlaků může být radost jíst
Co se vám vybaví, když se řekne nádražní restaurace? Kupříkladu já vidím zakouřené záclony, ulepený nerezový pult, gulášovou polévku z úterý a zoufalé čekání na rychlík z Chebu do Bruntálu. Kouzlo? Nepochybně. Gastronomický senzor? Spokojeně odpočívá.
Když kolegyně zodpovědná za Forbes Life (ještě před válkou) zvolala, kdo půjde udělat recenzi relativně nové nádražní restaurace, bylo zřejmé, že to má celá redakce podobně. Hrdinně jsem tedy prolomil ticho a slíbil, že půjdu.
Nádražní restaurace Masaryčka, k překvapení všech nacházející se přímo na pražském Masarykově nádraží, výše zmíněný stereotyp nabourává. Ovšem naprosto. Masaryčka jako by symbolizovala vzestup celé lokality, která se pod taktovou skupiny Penta mění. A minimálně za mě dramaticky k lepšímu. Jakkoliv různé kluby za zaostalou Prahu mohou namítat opak.
K věci – restaurace Masaryčka mě překvapila. Příjemně. Interiér je velkolepý a natolik citlivě zrekonstruovaný (taky za něj Penta a skupina Lagardere provozující restauraci daly 70 milionů korun), až se rozhlédnete, zda někde nesedí u zlatavého moku Antonín Švehla. Krásná práce, vskutku.
Pochopitelně jsem si dal gulášovou polévku, která soudě dle chuti nebyla z úterý a na stůl přistála v krásném porcelánu.
Jakožto miliovník vína jsem posléze nedokázal posoudit kvalitu piva, ale slovni spojení „pečlivě ošetřené“ jsem v nejstarších nádražních prostorách v zemi slyšel často. A soudě podle velkých tanků a spokojených výrazů přísedících jsem usoudil, že tomu tak bude. Přece jen – celé menu je koncipované pro párování s parťákem v půllitru.
Objednal jsem si hovězí tatarák s kapary, čímž jsem chtěl ilustrovat, že do této nádražní restaurace v zásadě vkládám svůj osud. Byl výborný.
Milou obsluhou jsem se poté nechal přemluvit na takzvané prkénko Masaryčka. To je, drazí čtenáři, něco, co zkoušejte maximálně před dlouhým půstem nebo v početné skupině. Hovězí jazyk, bůčková paštika, játrová paštika, roastbeef… Well, z toho se najíte natolik, že byste snad i spokojeně odjeli vlakem do onoho Bruntálu, hlavně, abyste nemuseli jít nikam pěšky.
Celá hostina působila ryze domáckým dojmem, domácí paštiky byly famózní, stejně jako cibulový džem.
Abych to dotáhl k dokonalosti, respektive do stavu, kdy se z Masaryčky maximálně vykutálím, zakončil jsem výpravu hovězím rump steakem s pepřovou omáčkou.
Tam už se – se vši úctou k prkénku – bavíme o gastronomii, kterou si někdo musel odvařit. A přesně tehdy přišlo překvapení největší, protože rump steak byl naprosto náramný, ukázkově propečený a omáčka dělaná někým, kdo omáčky umí.
Šéfkuchař Marek Hohsnedl je samozřejmě umí a že jde o schopného šéfkuchaře, lze poznat už po krátké konverzaci. Se mnou mluvil o domácí kuchyni, kvalitních surovinách i respektování sezónnosti a lokality. Soudě podle toho, co jsem měl šanci ochutnat, to myslí naprosto vážně.
Nakonec si snad neodpustím zmínku, že diagonálně k Masaryčce se v Hybernské ulici nachází jedna z mnoha Potrefených hus a musím říct, že v kategorii „pocitvá jídla k pivu“ (které tedy spíše nepiju, ale vy víte, jak to myslím) u mě Masaryčka vítězí. Vlastně jsme měl celou dobu pocit, že je to Husa na steroidech. A rozhodně stojí za hrdinnou návštěvu!
Hodnocení: 7 praček Whirlpool (z 10).
The post Nádražka nové doby. Masaryčka ukazuje, že u vlaků může být radost jíst appeared first on Forbes.