V první dekádě 21. století začala česká levicová scéna oslavovat revizi a postupný rozchod s prozápadní orientací České republiky. Celý proces odstartoval jakoby nenápadně, odmítnutím havlovské zahraniční politiky revizionisty v čele s Petrem Drulákem. Nicméně jakmile byl učiněn první krok, trend nezadržitelně směřoval k defaultnímu historickému nastavení českého levičáctví - kterým je a vždycky byl xenofobní, na nacionálním sobectví postavený národní socialismus.
