Mají demokratické státy právo útočit na méně demokratické?
Přitom přinejmenším od Thukydidových Dějin peloponéské války (které nedávno vyšly po několika dekádách znovu česky) víme, že i demokratický stát se můžu v mezinárodní aréně chovat zcela despoticky.
Vestfálský systém respektování suverenity bez ohledu na výhrady k vnitřnímu uspořádání byl vlastně brzdou nekonečné válce, k níž podobné představy vedou. Byl vlastně převahou etiky odpovědnosti nad etikou přesvědčení - ovšem vyvozeným z trpké zkušenosti třicetileté války.
Myslím, že cynické konstatování, že Izrael na své protivníky útočí, protože prostě aktuálně může, by mě neiritovalo zdaleka tolik, jako snažit se těmto útokům dávat cosi jako morální aureolu. Ta skepse samozřejmě vychází ze zkušenosti posledních dekád - podobné útoky z pozic morální převahy zpravidla neskončily nahrazením horšího režimu lepším, ale rozkladem a všeobecným chaosem po další dekády.