Před pár dny nemohlo sesterské Zpětné zrcátko nechat bez povšimnutí krokodýlí slzy Jiřího Ovčáčka, hlásné(ho) trouby Miloše Zemanova dvorního šaška a poskoka Mynářova gangu při jeho odsouzení „vražedné ruské agrese na Ukrajině“(cit.) a plamenné výzvě ke spoluobčanům: „Je třeba stát při Ukrajině! Mějme rádi Ukrajince, kteří mají rádi nás.“(cit.) Zázračné prozření někdejšího prominenta Pražského hradu, tehdy hnízda politiky všech azimutů – alkoholismu, buranství, kriminality a kolaborace – je hnusné i tím, že k zveřejnění jeho slizkého fňukání byl zneužit respektovaný internetový deník v naivní představě povinnosti křesťanského „odpusť nám naše hříchy, jakož i my odpouštíme našim hříšníkům“. Důvody k odmítnutí milosti zdůvodnilo Zpětné zrcátko v ohlédnutí ze dne 21. července 2025 viz tento text.
