Jen pár věci pro mě charakterizuje letošní předvolební kampaň. V době psaní tohoto editorialu vrcholí, troufám si ale tvrdit, že, ač politiku sleduji spoustu let, mě letos překvapily celkem tři věci: důraz politiků na čtyři největší volební kraje a pestrá paleta osobností, které do nich nasadili. Pak je to míra nenávisti, která se napříč politickým spektrem do kampaně propsala, na což má přímý vliv stupňování ruské agrese vůči Ukrajině i zbytku Evropy. A v poslední řadě hlasitost, s jakou všechny volební tábory oslovovaly nevoliče. Jasně, každé volby se připomíná všem, jak je „právo volit“ důležité. Letos to ale bylo místy až extrémní.
