Z mysli Jaromíra Jágra se jen tak nevytratí ta mrazivá směs pocitů z osudového večera 13. října 2008. V mozku mu vířily bezbřehá bezmoc, hrůza i smutek. „Mladej, hodnej kluk přišel o život,“ říkal mi tiše dva týdny po smrti parťáka Alexeje Čerepanova. Seděli jsme na podlaze posilovny v čerstvě otevřené aréně v Omsku. Věčný šprýmař Jágr se tenkrát při rozhovoru – naprosto výjimečně – ani jednou nezasmál.
