„Dnešním dnem v České republice skončila klimatická krize,“ prohlásil Petr Macinka vzápětí poté, co se ujal role ministra životního prostředí. Kdyby to byla pravda, pravděpodobně bychom se mohli těšit na ladovské Vánoce. Podobné vyhlášení konce komplexního globálního fenoménu ex cathedra nezapře trumpovskou inspiraci, což znamená, že nás ani o letošních svátcích sníh nečeká. K trumpovskému duchu patří i to, že Macinkův výrok nenaznačuje, že by si dotyčný myslel, že téma klimatické krize přišlo na svět českou ministerskou vyhláškou a stejně snadno jej šlo zase ukončit. Je to performance, jejímž prostřednictvím Macinka potvrzuje dobytí vytčené mety, tedy ministerstva životního prostředí. Zároveň je v Macinkově prohlášení možné číst postmoderní přesvědčení o prométheovské moci diskurzu: performativní síla slova dopadne na společenské vědomí jako buchar.
