Během prudké bouře jsem slyšel panické výkřiky dětí ve stanech venku. Takové jsou Vánoce v Gaze
Toto období roku je skutečným začátkem zimy: 40 nejchladnějších a nejdrsnějších dnů sezóny. Jeden obyvatel města Gaza popisuje realitu Palestinců, kteří žijí v nedostatečném přístřeší bez elektřiny a topeníBylo asi 20:30 ve čtvrtek, když jsem se vracel domů do města Gaza. Foukal vítr a já už nemohl zůstat venku, takže jsem musel jít pěšky. Zpočátku jen lehce mrholilo, ale po asi 200 metrech se déšť náhle zesílil. To nebylo překvapivé. Zastavil jsem se u stanu, abych se schoval, a třel si dlaně, abych se trochu zahřál. Venku seděl malý chlapec a prodával domácí sušenky. Vyměnili jsme si pár slov, zatímco jsem tam stál, ale on se nezdál mít zájem o rozhovor. Všiml jsem si, že sušenky byly volně zabalené v igelitu, který už byl promočený od mrholení, a napadlo mě, jestli jich bude mít dost na prodej, než noc skončí. Chlad pronikal vším.Když jsem šel po ulici al-Wehda v Gaze, po obou stranách silnice stály stany. Z nich se neozývaly žádné hlasy, jen zvuk padajícího deště a pískání větru. Spěchal jsem dál a snažil se vyhnout dešti, zapnul jsem si baterku na mobilním telefonu, abych viděl na cestu před sebou. Moje myšlenky se stále vracely k těm, kteří se schovávali uvnitř: Co teď dělají? Na co myslí? Jak se cítí? Byla strašná zima.
Představoval jsem si děti schoulené pod mokrými dekami a rodiče, kteří se neustále pohybují, aby je zahřáli.