Lukáš Novák se osvobozuje od skla. Chystá výstavu v Praze i sochu na Tchaj-wan
Úspěšný umělec Lukáš Novák na duben připravuje sólovou výstavu do Galerie U Betlémské kaple, pracuje na velké realizaci do veřejného prostoru na Tchaj-wanu i na zakázkách pro sběratele. Ve svých objektech nově používá strukturu, která kombinuje skleněné elementy s betonem nebo kamenem. „Na sklu mě baví, když vypadá tak, že ho chcete sníst,“ říká ještě ve svém letenském studiu, ale už se porozhlíží po větším…
Díla umělce, který vyrůstal ve sklářské rodině v Novém Boru, jsou vyhledávaným sběratelským artiklem. Práce Lukáše Nováka však dávno překročila měřítko váz a uměleckých objektů do interiéru – nyní připravuje i velké realizace do architektury a veřejného prostoru.
A ve spolupráci s galerií Kodl Contemporary, která jej exkluzivně zastupuje, také sólovou výstavu, na níž ukáže především svou novou tvorbu. Ta se od váz, nástěnných reliéfů nebo závěsných broušených krystalů posouvá i k velkoformátovým sochám, které kombinují sklo s dalšími materiály, jako je beton a kámen.
Nenápadný ateliér v Ovenecké ulici na pražské Letné, kde Lukáš Novák tvoří třetím rokem, už měřítku jeho nových prací pomalu přestává stačit. Přední část přístupná z ulice po dohodě funguje jako galerie, v té zadní se Lukášovy nápady proměňují ve skici a modely.
„První objekt, který jsem tu realizoval, byl metrový reliéf z tavené plastiky, který vážil přes sto kilo. Teď už bych se ale pomalu potřeboval posunout do prostoru, kde bychom dokázali manipulovat i s většími kusy,“ říká umělec, který před osmi lety absolvoval UMPRUM u Ronyho Plesla.
Na jednom z moodboardů na stěně mu aktuálně visí například vizualizace sochy, která by po dokončení měla mít až tři a půl metru.
Ve studiu pomáhají umělci ztvárňovat jeho ideje tři asistenti a výrobu realizuje v různých sklárnách po celé republice: „Jednotlivé segmenty vznikají u mistrů v oboru, jako je Zdeněk Lhotský, i v malých sklárnách, které vynikají v nějaké specifické technice,“ vysvětluje Novák.
V poslední době rád pracuje s již hotovými komponenty, které dává do nových kontextů. Na pracovním stole mu leží barevné korálky roztodivných tvarů i skleněné koule různých velikostí. Rád je slepuje do asambláží, které materiálově připomínají bující organickou strukturu. Zkouší přitom různé kombinace tvarů, barev a materiálů.
„Snažím se vytvořit nový materiál, v němž do sebe propojuji různé skleněné elementy například s betonem, kamenivem nebo drahými kameny,“ ukazuje Lukáš Novák na slepenec hmoty, která na první pohled připomíná úlomek zvláštní horniny.
Vystupují z něj kamínky a korálky z barevného skla, některé ve tvaru hvězdiček, ryb nebo kočičích hlav, vytvořené ve sto let starých formách v malé severočeské dílně. I s těmito motivy plánuje sklářský umělec pracovat dále a rozvíjet je do objektů většího měřítka.
A právě tento způsob práce – propojení skla a nové materiálové receptury – bude základem Novákovy chystané sólové výstavy, která by měla začít koncem dubna v Galerii U Betlémské kaple. Vyhledávaný tvůrce na ní ukáže i svůj pozvolný posun od čisté sklářské práce směrem k soše a zároveň i od designu k volnému výtvarnému umění.
„Dlouho jsem hledal, jak se ze skla trochu osvobodit. Chci dojít k tomu, abych jej mohl používat svobodněji a viděl výsledek hned v ten daný moment. Čekat dva měsíce, než vyjde z pece model, který se nemusí povést a musíte jej pak dělat znovu, je velmi náročné. V něčem je tento proces podobný architektuře, kde také všechno trvá velmi dlouho,“ popisuje Novák ideovou cestu k nové technice, kterou představí na jarní výstavě.
Pro novou „skleněnou kostku“ galerie Kodl Contemporary by byl koncept výstavy příliš intimní, proto se s galeristou Jakubem Kodlem rozhodli najít v centru Prahy jiný, lépe vyhovující prostor. „Pro Galerii U Betlémské kaple jsem se rozhodl v momentě, kdy jsem tam viděl výstavu Ondřeje Filípka,“ dodává umělec.
Na výstavě, která tam má začít 21. dubna, představí především své nově vznikající větší objekty. „Chtěl bych ale vytvořit i cenově dostupnější menší sérii. Snažím se hledat vyvážený přístup – abych uživil studio a zaplatil výrobu, dostal se na určitou úroveň svobody a zároveň to celé dávalo byznysově smysl, “ láká sběratele a prozrazuje, že na příští rok pak plánuje výstavu v jedné instituci mimo Prahu.
Už před dvěma lety zkoušel Novák kombinovat sklo s jiným materiálem – tehdy s pískem. Na Designbloku v roce 2024 představil projekt Neřesti, inspirovaný sochami Matyáše Bernarda Brauna. Vznikla série soch představující sedm smrtelných hříchů.
„Tenkrát mi z toho vznikly odlitky hlav, ve kterých byl zaseknutý modrý krystal,“ vzpomíná umělec, jehož dvouapůlmetrová busta se zaseknutým modrým sklem s názvem Vertical Blue se tehdy v aukční síni Kodl vydražila za více než půl milionu korun.
Podobný princip Novák využívá i v nově vznikajících objektech. Skici na jeho zdi zobrazují například lehané plastiky v podobě větví, které vyrůstají z onoho sklobetonového slepence nebo zvětšeniny historických korálků propojené úlomkem hmoty z nové materiálové receptury.
„Reviduju, co jsem dělal doteď, ať už jde o broušené hranované sklo, nebo tavené plastiky, a hledám principy, které mě k tomu přivedly. Když se zamyslím hlouběji, přicházím na to, že všechny moje práce spojuje téma růstu.“
To se promítne i do připravované výstavy. „Růst mě zajímá nejen z hlediska přírody, ale i v osobnostní rovině,“ dodává Novák. Struktura jeho nového materiálu evokuje organickou hmotu, malé kuličky z čirého skla zakomponované do betonu připomínají organickou strukturu vajíček vodních živočichů nebo jikry.
„Často pracuji se symbolem koule nebo vejce. Vytvořil jsem například jakési ztracené vejce uzamčené v kouli z čirého skla, které připomíná mozzarellu. A v plánu mám i sochu, která bude připomínat pomeranč nebo grep – u ní mě ale inspiroval fluorid ze sbírky minerálů Národního muzea, kam se rád chodím kochat,“ říká Lukáš Novák.
Odkazy k jídlu nejsou v díle Lukáše Nováka náhodné. „Mám mnoho přátel z gastra, spolupracuji například s Vojtou Václavíkem z restaurace Alma. Tam jsem měl skleněný objekt a nyní tam budeme dávat metrovou skleněnou kapku. Je to hezká forma, jak dostat umění mezi lidi a zároveň od nich získávat feedback.“
I skleněné komponenty, s nimiž pracuje, připomínají bonbony nebo želé: „Když je vidím, nejraději bych je snědl,“ říká autor skleněné sochy Obžerství, kterou v rámci série Neřesti vytvořil z roztékajících se kostek másla.
Vzápětí žlutě zářící objekt přináší z police se slovy, že se mu na něj sbíhají sliny. Vyvolává chuť podlehnout svému guilty pleasure a spořádat třeba mísu tučných hranolek. „Mám rád, když sklo barevně promlouvá a k něčemu svou barevností odkazuje,“ poznamenává umělec.
Podobně působí i kousky bižuterie, které Lukáš Novák propojuje dohromady a staví z nich větší celky. „Pocházím z Nového Boru, hlavního města skla, a mám pod kůži Železnobrodsko i Jablonecko. Výroba bižuterie je jedno z posledních odvětví, ve kterých jsme velmocí, a chci jí tímto vzdát jakousi poctu,“ odkazuje se Novák na kraj, který mezi válkami býval ekonomickým motorem, ale po druhé světové válce se vylidnil.
„Jeho základní pilíře odvála politická situace, ale toto dědictví nám zbylo. Přijde mi důležité připomínat tento historický kontext i v souvislosti s mým dílem,“ zdůrazňuje.
Význam skla a jeho historický kontext letos připomene i na Tchaj-wanu, kam právě vytváří velkou realizaci do veřejného prostoru. Zakázku vypsanou tamějším Českým centrem do města Sin-či vyhrál v soutěži.
„Na Tchaj-wan jezdím už dva roky a mám v Tchaj-pej galerii, která mě zastupuje. Před Vánoci jsem na soše do Sin-ču pracoval v rámci dvoutýdenní rezidence a v průběhu letošního roku bude socha vznikat v Česku. Odhalena by tam měla být v listopadu,“ říká Novák.
I tato socha bude vytvořena výše popisovanou technikou, která kombinuje sklo s betonovým materiálem. Stát by měla v parku a jejím tématem bude podle Nováka strom, který také odkazuje k tématu růstu.
„Sin-ču je takovým Silicon Valley celého asijského regionu. Vyrábějí se tam čipy a je to strategické místo i z hlediska světové politiky. Přitom je to původně sklářské město. Křemík se tam nejdříve používal k výrobě skla a teď je potřeba k výrobě čipů. Na tuto tradici jsem chtěl upozornit,“ popisuje umělec, který pro realizaci sochy využije skleněné komponenty od různých malých výrobců z tamějšího regionu.
The post Lukáš Novák se osvobozuje od skla. Chystá výstavu v Praze i sochu na Tchaj-wan appeared first on Forbes.