Filozofka a pedagožka mluví otevřeně o strachu, selháních a smrti. Z vlastní zkušenosti vysvětluje, proč děti potřebují přijetí, a mluví o chybách, i těch vlastních. „Byla to moje největší životní nesmyslnost,“ říká o vstupu do KSČ, který byl podmínkou pro její učitelskou kariéru. Přesto nikdy nelhala studentům a učila je pravdě. Od dětství plného očekávání a tlaku, přes bolestné životní omyly, až po chvíle absolutní svobody při lezení po skalách nebo v Bachově hudbě – Anna Hogenová ukazuje, že opravdový život se učí skrze chyby, odvahu a upřímný rozhovor sama se sebou.
