Čtyři postřehy z Davosu: návrat moci, konec iluzí a tvrdá realita světa
Letošní Davos byl jiný. Výrazně jiný. Ne proto, že by se změnila švýcarská horská vesnice, ale proto, že se změnil svět, který se v Davosu každoročně zrcadlí. Pokud mělo Světové ekonomické fórum ještě nedávno pověst setkání globálních elit odtržených od reality, letos se tato nálepka definitivně rozpadla, píše v komentáři Jan Růžička, chief external affairs officer ve skupině PPF.
Davos 2026 byl především geopolitický. Tvrdý, realistický a místy až nepohodlný. Namísto debat o inkluzivním růstu, ESG či globální spolupráci dominovala témata moci, bezpečnosti, konfliktů a strategického soupeření. Politika měla jasně primát nad byznysem. Zde jsou mé čtyři postřehy z letošního setkání.
1. Moc je zpět
V Davosu se letos sešlo více než 65 hlav států a vlád. Nešlo o kulisu, ale o hlavní děj. Symbolickým vrcholem byl Donald Trump, který dorazil s největší americkou delegací v historii Davosu – po boku lidí jako Scott Bessent, Marco Rubio či Howard Lutnick. Vedle něj pak na pódium přišla šéfka Evropské komise, francouzský prezident Macron, top čínská delegace, kanadský premiér i německý kancléř Merz.
Takto silná politická sestava potvrzuje jediný trend: moc se vrátila do centra hry. A byznys se tomu musí přizpůsobit. Iluze, že globální ekonomika může fungovat odděleně od geopolitiky, definitivně skončila. Firmy dnes musejí číst svět nejen přes trhy a data, ale přes aliance, konflikty a strategické zájmy států. Moc je více než peníze, politika je více než byznys.
Velmi často zaznívalo slovo Grónsko – nikoli jako geografické místo, ale jako metafora rozpadu starého řádu. Řádu, který předpokládal, že pravidla platí pro všechny, že obchod je neutrální a že bezpečnost je vyřešená. Dnes se mluví o mocenských blocích, kritických surovinách, bezpečnostních rizicích a politických nákladech podnikání. To je nový kontext.
2. Ekonomika bez nostalgie
Druhý silný motiv Davosu byl ekonomický, ale opět nikoli ve starém smyslu slova. Výstižně to shrnul kanadský ministr financí François Champagne: „Nostalgie není strategie.“ Touha vrátit se do světa globalizace, kde všichni dodržují pravidla, je pochopitelná a správná, ale nereálná.
Debaty o obchodu tak patřily k nejživějším. Evropa zde stojí před dilematem: má zůstat plně otevřenou ekonomikou spoléhající na WTO, nebo se musí naučit pracovat s nástroji jako friend-shoring, near-shoring a ochrana vlastních kapacit? Odpověď, která v Davosu stále častěji zaznívala, zní: otevřenost ano, naivita ne.
Z toho plyne jednoduchý závěr: Evropa musí posílit vlastní konkurenceschopnost. To znamená podporovat evropské firmy, rozvíjet evropské šampiony a být připravena používat nástroje, které už má – od screeningu investic přes řešení neférových dotací až po obchodní obranu. Tento posun je dnes v Bruselu čím dál více sdílený, což je dobrá zpráva.
3. Přestaňme si stěžovat a začněme makat
Velmi silným momentem Davosu byl projev německého kancléře Friedricha Merze, který otevřeně pojmenoval slabiny Evropy a zároveň nabídl jasnou agendu. Právě v tomto projevu zazněly čtyři klíčové priority, na nichž musí Evropa pracovat:
- dokončit evropský jednotný trh, kde stále existují stovky bariér
- vybudovat skutečnou kapitálovou unii, ta je klíčová pro financování startupů a digitálu
- zásadně zjednodušit a deregulovat evropskou regulaci
- zajistit levnější a dostupnější energii
Tyto kroky nejsou ideologické. Jsou čistě praktické. A právě střední a východní Evropa by z jejich realizace profitovala nejvíce.
Ano, máme domácí úkoly, které musíme začít plnit. Ale máme i obrovský potenciál.
V Davosu jsem o tom diskutoval s řadou byznysových lídrů i politiků z regionu – od Polska přes Česko po Balkán. Nejen z rozhovoru, ale hlavně z vlastní praxe chci podtrhnout, že střední Evropa dnes není slabým článkem evropské ekonomiky. Naopak! Je to skvělé místo pro život, i pro budování firem. Ekonomika zde jede pětkrát rychleji než v západní Evropě.
Nesouhlasím proto s narativem, že jsme malí, nekonkurenceschopní nebo bez svalů. Ano, máme domácí úkoly, které musíme začít plnit. Ale máme i obrovský potenciál. A čas přestat si stěžovat a začít konat.
4. Ukrajina, kde Putin nevyhrává
Navzdory debatám o Trumpovi, AI, Elonu Muskovi (taky tu byl) a Grónsku zůstává Ukrajina jedním z klíčových témat Davosu. Tady často slyšíme (i na českých sítích a v novinách), že Rusko vyhrává a Ukrajina je… vy víte kde. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Posuďte sami:
Putin chtěl dostat Ukrajinu do ruské sféry vlivu a mimo Evropu. Výsledek? Reálná perspektiva členství Ukrajiny v Evropské unii.
Putin chtěl zablokovat rozšiřování NATO. Výsledek? Aliance se rozšířila o Švédsko a Finsko a hranice Ruska s NATO se zdvojnásobila. Z Finska na Putina se směje sedmisettisícová finská armáda. Ztráty Ruska na Ukrajině na životech jsou bezprecedentní – vyšší než sovětské ztráty v Afghánistánu a vyšší než všechny ruské konflikty po roce 1945 dohromady.
Konečně Putin chtěl demonstrovat ruskou vojenskou sílu a svoje sexy supermoderní zbraně. Výsledek? Ruské technologie selhaly nejen na Ukrajině, ale taky v Íránu či Venezuele. Americké a izraelské F-35 projely ruskou protivzdušnou obranou jako nůž máslem.
Ruská ekonomika má taky stále větší bolest hlavy. Vojenské výdaje přesahují sedm až osm procent HDP, nejvíce od sovětských časů. Rozpočet je v hlubokém deficitu, rezervy se tenčí, inflace přetrvává a růst je umělý. Oproti tomu Ukrajina má peněz dost; díky Evropské unii.
Zároveň Rusko ztrácí vliv v postsovětském prostoru – ve Střední Asii, na Kavkaze, v Sýrii i Venezuele. A pokud jde o Arktidu: ze sedmi arktických států je dnes šest v NATO. Ten sedmý je… Rusko.
Jedno je ale jasné už dnes: Putin nevyhrává. Ani zdaleka.
Co bude dál? Kdy bude mír? To se taky v Davosu řešilo. Pozitivní roli zde hraje Trumpův zeť Jared Kushner, americký ministr zahraničí Marco Rubio, řada členů Kongresu či Larry Fink, šéf BlackRocku. Na ukrajinské straně pomáhá i nová krev u vyjednávacího stolu, kterou je generál Kyrylo Budanov. My samozřejmě nemůžeme změnit nekonečné Putinovy ambice. Můžeme ale změnit jeho kalkul, na základě ceny, kterou za ambice zaplatí. Proto je třeba vydržet. Jedno je ale jasné už dnes: Putin nevyhrává. Ani zdaleka.
Závěrem
Davos 2026 nebyl horským zájezdem elit. Byl laboratoří nového světového řádu. Ukázal, že ti, kdo dokážou propojit geopolitické čtení světa s byznysovou strategií, budou mít náskok. Nostalgie po starém světě nestačí. Realismus, schopnost adaptace a odvaha konat – to jsou nové měny globální ekonomiky. A to je možná nejdůležitější poselství letošního Davosu. Svět je takový, jaký je. Ne, jaký bychom jej chtěli mít.
The post Čtyři postřehy z Davosu: návrat moci, konec iluzí a tvrdá realita světa appeared first on Forbes.