Když slyší člověk křik Milionu chvilek, křik lidí, jimž touto formou nemůže jít o podporu – údajně vydíráním ohroženého – prezidenta, ale jen o rozbití nedávno vzniklé vlády, která zásadní věci ještě nestačila udělat, smutně si uvědomuje, že u nás už téměř nikomu nejde o naši zemi. Ta je stále více rozbíjena. A hrozí, že kvůli absenci elementární svornosti a nepozornosti mnohých skutečně rozbita bude. Je bohužel rozbíjena současně zevnitř i zvenku.
