Trapné vyhazovy i promarněné dny. Omylem odeslaný e-mail může stát miliony
O vás bez vás si občas v práci někdo jistě napíše. Nepříjemné pro obě strany to však bývá, když se konverzace omylem dostane až k vám – a ještě horší je, když se takhle mluví o tisícovkách lidí najednou. Následky e-mailových přešlapů pak firmy bolí lidsky i finančně.
I jeden e-mail vám může změnit život. Aktuálně se o tom přesvědčili někteří zaměstnanci giganta e-commerce Amazon, který jim rozeslal pozvánku v kalendáři nazvanou „Odeslat e-mail projektu Dawn“. Tak společnost interně nazývá program masových vyhazovů, který si už loni vyžádal pozice čtrnácti tisíc zaměstnanců.
„Jedná se o pokračování práce, kterou již více než rok vykonáváme s cílem posílit společnost snížením počtu vrstev, zvýšením vlastnictví a odstraněním byrokracie, abychom mohli pro zákazníky jednat rychleji,“ psala v e-mailem rozeslané pozvánce Colleen Aubrey, výkonná viceprezidentka Amazonu.
Problém však spočíval v tom, že se zpráva dostala i k zaměstnancům, kteří o práci neměli přijít, a zároveň se v ní psalo, že všem dotčeným již Amazon nepříjemnou novinku vysvětlil. Jenže ti o ničem nevěděli.
Podobný případ se loni v létě stal i zaměstnancům australské banky ANZ. Zhruba třem stovkám bankéřů přišla do schránky bez předchozího varování automatizovaná zpráva s tím, ať laskavě vrátí půjčené počítače, když dostali výpověď.
Podle australských bankovních odborů FSU e-mail vyvolal „paniku a úzkost“, což nerozporovala ani samotná banka, která naopak zaměstnancům nabídla psychologické poradenství.
Může být ale ještě hůře – stejný e-mail poslal v roce 2012 personalista britské společnosti Aviva Investors, místo informování daného propuštěného zaměstnance však omylem nařídil vrátit pracovní zařízení a vstupní karty 1300 pracovníkům po celém světě.
O několik minut později přišel e-mail s omluvou, to už ale pravděpodobně zažili dotčení zaměstnanci podobnou paniku jako kolegové z banky ANZ. Dost možná totiž zprávu přijali jako fakt, protože společnost procházela restrukturalizací a dříve oznámila, že se hodlá zbavit dvanácti procent pracovníků.
Podobné přešlapy se ale s rozšířením technologií dějí nejen přes e-mail. Web ABC News například informoval o muži, který našel v kopírce papír, na němž mezi zaměstnanci chybělo jeho jméno, nebo ženě, která ještě před vyhazovem obdržela na sociální síti X kondolenci od partnera svého manažera.
Zaměstnanec banky ABN Amro se pak jednoho pátečního večera nemohl dostat z parkoviště, jelikož mu personalista – přesvědčený, že zaměstnanec už musel odjet domů – zrušil parkovací kartu. Že dostane příští úterý vyhazov, mu pak oznámila obsluha parkoviště.
Tady ale pracovní faux pas nekončí. Mnohokrát se již stalo, že zaměstnanec poslal na špatnou adresu i extrémně důležité interní dokumenty – například dodavatel Goldman Sachs poslal v roce 2014 na adresu končící na „gmail.com“ místo „gs.com“ citlivé informace o klientech.
Vyděšená společnost okamžitě poprosila Google, aby jí pomohl, a technologický gigant vyhověl tím, že uživateli zablokoval přístup ke zprávě. Ten předtím e-mail nestihl otevřít, a tak data zůstala skryta.
Outsourcingová společnost Serco zase během pandemického roku 2020 poslala e-mail všem novým trasovačům kontaktů, kteří pomáhali s omezením šíření viru covid-19, jenže ho omylem nastavila tak, že trasovači viděli adresy ostatních tří stovek „kolegů“, se kterými se neznali.
Odpovědět všem
Největší chaos však zvládnou vyvolat sami zaměstnanci, kteří již mylným zmáčknutím „odpovědět všem“ zlikvidovali pracovní morálku v nejedné společnosti. V roce 2013 například pracovník firmy Cisco zaslal e-mail žádající o vymazání ze seznamu kontaktů zahrnujícího 23 570 lidí, přičemž jim všem napsal.
Vzápětí začaly přicházet zprávy z indických kanceláří společnosti, kde pracovníci – opět klikající na „odpovědět všem“ – žádali o vymazání z konverzace, přičemž jim jiní kolegové – také odpovídající všem – psali, ať neodpovídají všem.
Postupně se konverzace přeměnila v soutěž o to, kdo dokáže nejkreativněji požádat o vymazání z tohoto vlákna, a tak se mezi zaměstnanci například rozšířila pověst, že je k tomu potřeba složit báseň typu haiku. No a když už se zdálo, že nejhůř už bylo, probudili se američtí zaměstnanci společnosti.
Během několika hodin do vlákna přibyly čtyři miliony e-mailů generující přes 375 gigabajtů síťového provozu, přičemž ve chvíli největšího zájmu přicházelo pět e-mailů za sekundu.
Z toho pro Cisco vyplývala jedna poměrně negativní zpráva – přestože si zaměstnanci tento netradiční team-building užívali, pracovat a zároveň sledovat stále rostoucí firemní „chat“ nejde. Společnost proto na ztracené produktivitě přišla o 600 tisíc dolarů, tedy více než 12 milionů korun.
Dalo by se čekat, že po tak nepříjemné zkušenosti firma zabrání tomu, aby se to mohlo opakovat, jenže za měsíc to tu bylo znovu. A tentokrát se seznamem kontaktů větším o 11 tisíc pracovníků, kteří si ve finále sdíleli třeba i recept na pizzu.
Vůbec největší „e-mailovou bouři“, jak se těmto případům přezdívá, však nezažila soukromá společnost – v roce 2016 postihla britskou Národní zdravotní službu, když odeslala testovací e-mail 840 tisícům z celkem 1,2 milionu zaměstnanců.
To by samo o sobě takový problém ještě nebyl. Horší však bylo to, když na zprávu jeden ze zaměstnanců odpověděl s kliknutím na ono „odpovědět všem“. To opět spustilo řetězovou reakci, kterou zastavil až kolaps při 186 milionech e-mailových zpráv.
The post Trapné vyhazovy i promarněné dny. Omylem odeslaný e-mail může stát miliony appeared first on Forbes.