Zažít město skutečně jinak. Ilustrátor Staněk zve na místa, kam turisté nechodí
Menhiry v Bohnicích, pohřebiště domácích mazlíčků, kaple uprostřed industriální krajiny či pozorovatelna Depa Hostivař. To všechno jsou místa z Periferního průvodce Prahou ilustrátora Tomáše Staňka. Publikace vyniká nejen výtvarným zpracováním, ale také svým jasným sdělením: pokud chcete své okolí opravdu poznat, musíte se vydat na místa mimo světla pouličních lamp.
Že jde o nejkrásnější podnik v Česku, byste pravděpodobně neprohlásili. Že jde o zařízení s jedním z nejpřekvapivějších výhledů na hlavní město a jeho dominanty, a to rovnou na všechny světové strany, ale jistě ano. Právě se nacházíte ve 22. patře nepřehlédnutelného věžáku na Jižním Městě, v restauraci Kupa.
Dát si tu můžete pivní klasiku: smažený sýr s hranolkami, slané tyčinky, tlačenku s cibulí a octem nebo třeba utopence. To všechno s nezapomenutelným výhledem z výšky 81 metrů, který si nejen místní a znalci tohoto útočiště, schovaného v budově ubytovny hasičů a policistů, chválí zejména při zlatavých západech slunce.
Nejen toto nečekané výletní místo najdete v knize Periferní průvodce Prahou ilustrátora a výtvarníka Tomáše Staňka. Ten dal během posledních dvou let dohromady ilustrovaný bedekr divných míst a pro mnohé i kuriózních městských cílů, které ukazují metropoli ve vší její rozmanitosti.
Všechno to přitom začalo nenápadně. „Neměl jsem zakázky, nevěděl co se sebou, a tak jsem přemýšlel, jak co nejlépe využít volný čas,“ vzpomíná Tomáš Staněk, ilustrátor, který obor vystudoval na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. V portrétování hlavního města tehdy navázal na svůj dřívější projekt, v němž mapoval zajímavá místa ve všech 22 správních obvodech.
Zatímco v projektu Praga Caput Rei publicae jsme mohli najít i zajímavá zákoutí z centra Prahy, která mnohým Pražanům neznámá nebyla, do nejnovějšího počinu se dostala veskrze jen místa na periferii nebo alespoň ta stojící mimo širší povědomí veřejnosti. Dalším z nich je třeba Javorová hora mezi Uhříněvsí a Petrovicemi.
Místní jí neřeknou jinak než Kilimandžáro. „Jde o kopec vzniklý z navážky z okolních staveb a můžete odtud v přímém přenosu sledovat globalizaci, tedy pohyb na kontejnerovém překladišti Metrans,“ popisuje autor jedno ze svých nejmilejších míst v knize. Celkem jich pro projekt prošel a ilustroval téměř šedesát.
Začínal s dvacítkou, kterou vystavil ve vršovické galerii a knihkupectví Xao, následně se spojil s nakladatelstvím Labyrint a během dalšího roku dotvořil zbytek. Někdy ho na místa přivedli jeho známí a kamarádi, jindy jen oprašoval svou znalost pražských periferií z dob, kdy lokalitu obcházel se sprejem v ruce.
Jak totiž Tomáš Staněk vysvětluje, k zájmu o místa mimo městské centrum i centrum pozornosti ho přivedla graffiti. „Když děláte graffiti, jste zvyklí se pohybovat na místech, kam se běžně není jednoduché dostat. Spíš na ně musíte nacházet vlastní cesty a prolézat, kudy jiní nechodí,“ vysvětluje.
I když jsme jeho Periferního průvodce Prahou nazvali bedekrem, jako výletníkův to-visit list ho autor knihy pojímat nechce. Za představením neobvyklých pražských lokalit, mezi něž patří třeba i nejvyšší bod Teleček, Magorova studánka či mramorový lom Cikánka u Zadní Kopaniny, stojí jiná ambice.
„Chtěl jsem čtenářům knihy nabídnout jiný způsob, jak město číst a jak se po něm pohybovat. Skrze tipy a kresby jsem se snažil zprostředkovat svou vášeň pro pozorování světa okolo,“ vysvětluje autor publikace. Stát se turistou ve svém vlastním městě má podle něj stejný efekt jako cestování do zahraničí.
I proto ke knize nenajdeme doplněk ve formě online mapy, která by zájemce bezpečně dovedla na místa. Stránky publikace, kde přesnou polohu určují ilustrované mapky a zejména souřadnice, mají spíše ponouknout k objevování, ztrácení se nebo procházení se bez jasného cíle, které může přinést nečekané objevy.
Ze slov Tomáše Staňka je patrné, že právě tento aspekt chce akcentovat nejvíce. Nerad by, aby jeho kniha zaváněla zprofanováním periferie, tématem, kterému se i díky publikacím, jako je Město naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy Radana Haluzíka, dostává v posledních letech více pozornosti.
„Téma rezonuje nejen kvůli všeobecnému přehlcení systémem. Mám ale za to, že i kdyby teď do lomu Cikánka nebo na jiná místa z knížky mířilo více lidí, ze své podstaty se periferie vytvoří někde jinde. Tam, kde zrovna nebude nic nasvíceno,“ dodává.
Se svým už třetím knižním počinem (Tomáš Staněk stojí například za komiksem Prázdniny, který vychází z prostředí pražské graffiti scény) se autor dostal do užších nominací letošních cen Czech Grand Design. „Ilustrace jsem tvořil tak, aby kniha obstála jako svébytný výtvarný artefakt,“ líčí.
Jádro jeho knihy tvoří semirealistické kresby vycházející z fotografií, periferní městské krajiny zachycené na výšku. I kvůli tomu jejich autor mnohdy mírně ohýbal perspektivu, aby se do výřezu vešlo vše podstatné. Detaily z jednotlivých míst pak dokreslují ilustrace připomínající komiksové stripy.
Protože objevováním a procházením neznámých míst hlavního města trávil Tomáš Staněk poslední roky, teď, několik měsíců po vydání publikace, si dává od průzkumu metropole pauzu. „Jsem z toho popravdě trochu unavený, proto teď nejčastěji vyhledávám místa, která dobře znám,“ dodává.
The post Zažít město skutečně jinak. Ilustrátor Staněk zve na místa, kam turisté nechodí appeared first on Forbes.