Valentýnský hit? Nejlepší je řetízek se srdcem, říká šperkař z Beny

Ve vitrínách se začínají množit srdíčka, v ateliéru vrcholí práce a na prodejnách se častěji objevují muži, kteří se tváří rozhodně. Blíží se svátek svatého Valentýna a s ním i možnost potěšit své blízké. „Poslední rok vidíme růst zájmu u lidí 25 až 40 let,“ říká Arben Topalli z klenotnictví Beny. „Šperk je symbol lásky. Nejen pro partnera, ale i vůči rodičům,“ dodává. V číslech je to podle něj znát, sezona přidává zhruba 10 až 15 procent.

„Zlato je produkt, který už se vyhledává pět tisíc let,“ říká Arben Topalli, kterému všichni odjakživa říkají Beny. „Je to v dnešní době největší jistota.“

Kořeny téhle jistoty přitom sahají daleko za hranice Česka. V chorvatské Rovinji v roce 1976 Tunë Topalli založil první klenotnictví a postavil ho na filigránu, jedné z nejnáročnějších zlatnických technik. Válečné události v bývalé Jugoslávii pak rodinu přiměly přesunout podnikání do Prahy a začít znovu.

Zef Topalli otevřel první pražskou prodejnu v Jindřišské ulici a o pár let později přišel i přelomový moment: 13. června 1995 se Topalli oficiálně přejmenovalo na Beny.

Arben Topalli dnes mluví o rodinném byznysu stejně otevřeně jako o drahých kovech. Zatímco děda začínal se stříbrem a otec se zlatem, třetí generace přidala diamanty, drahé kameny i hodinky a udržela přitom důraz na vlastní práci v ateliéru. „Víceméně 65 procent si vyrobíme sami,“ popisuje. A možná právě tahle směs disciplíny a vášně vysvětluje, proč je Beny v práci od pondělí do neděle.

Vaše rodina je protkaná historií šperkařského řemesla, které sahá až do sedmdesátých let v Chorvatsku. Jak se tato historie odráží v dnešním byznysu?

Náš děda Tunë Topalli začal v Rovinji s filigránským šperkařstvím. V roce 1976 se k dědovi připojil můj táta. Potom začali pracovat se zlatem, ale jak byla válka v Jugoslávii, táta z Chorvatska odešel a roku 1992 přišel do Česka, ve šperkařském řemeslu pokračoval a v roce 1993 otevřel své první klenotnictví v Praze.

Proč přišel zrovna do Česka?

Protože zde měl přátele. Po revoluci využil podnikatelské možnosti. Mě v roce 1991 poslal studovat do Itálie, kde jsem dokončil studium ekonomie a marketingu doplněné o specializaci na šperkařství, abych mohl pokračovat ve stejném řemesle. Od roku 1993 jsme postupně otvírali pobočky. První byla v Jindřišské, potom v ulici Milady Horákové a na Václavském náměstí. Pak jsme ještě expandovali do Pařížské.

Jak to šlo?

Možná že ze začátku tam byla jazyková bariéra, ale my jsme se brzy přizpůsobili. Pracovali jsme společně a chtěli jsme si udržet stejnou úroveň jako v Chorvatsku.

Z Topalli jste se přejmenovali na Beny…

Ano, moje jméno je Arben Topalli, ale všichni mi říkali Beny. Klienti si na přejmenování hned zvykli.

Co všechno se ve vašem řemeslu změnilo za tu dobu, co vlastně váš dědeček začínal?

Děda začal se stříbrem, táta začal se zlatem a my jsme se ještě více zaměřili na diamanty a od roku 2000 i na hodinky. Máme široké portfolio, zlaté šperky, diamanty, máme investiční diamanty, hodinky a i investiční hodinky. Přemýšleli jsme o tom tak, abychom klientovi mohli nabídnout vše, co by mohl chtít, a nechodil si to kupovat jinam.

Kolik procent šperků si vyrábíte sami?

Víceméně 65 procent si vyrobíme sami. Šperky s diamanty a drahými kameny. Se safíry, rubíny a smaragdy. Máme na výrobu ateliér.

Jaké to je z personálního hlediska, mít rodinnou šperkařskou firmu? Jak se vám pracuje s vaší rodinou?

Když poslouchají, tak je to vynikající (smích). 

A poslouchají vás?

Když rodina neposlouchá, je problém (smích). Dělám si legraci, každý má svou pozici, na které pracuje, a mně se s rodinou pracuje hezky.

Věděl jste vždycky, že chcete taky pracovat se šperky?

Od dětství. Lákalo mě to, už když jsem viděl tátu nebo dědu sedat ke stolu a pracovat. Pořád se mi to líbí, užívám si to. Kvůli tomu jsem od rána do večera v práci. Od pondělí do neděle. Je to koníček.

Jak s vaším byznysem hýbou ceny zlata?

Vidím to trochu problematicky, protože zlato je hodně nahoře. Samozřejmě pro naše klienty je to dobré, protože ti, co nakoupili, mají investice doma. Pro světovou ekonomiku je to těžší, rozevírají se nůžky mezi nižší a vyšší třídou.

Ale co se týče zlata… Já vždycky říkám, že je to produkt, který už se vyhledává pět tisíc let. Zbožňovali ho Římané a ovládlo i svět faraonů. Je to v dnešní době největší jistota. Tak to vidím, a ne proto, že prodávám šperky.

Jak se zlato prodává v Česku? Máme ho rádi?

Češi mají rádi zlato, i v Chorvatsku ho vždycky milovali. Češi jsou jedni z nejlepších klientů v Evropě, možná i na světě. Mají historicky rádi zlato. Klienti vždycky spíš koupí zlatý, ne stříbrný řetízek. Stříbro tolik rádi nemají. Vždycky to tak bylo a je to správně.

Čeho si všímáte v posledních letech?

Zákazníci jdou víc po značkách, ale to může být problematické. Když koupí značku a pak chtějí produkt prodat, ztratí hodnotu až o třetinu. A potom jsou zklamaní. My prodáváme kvalitu. U nás je doživotní záruka, čištění, kontrola šperku, aby šperk zůstal dědictvím i pro další generace. To je náš cíl.

Máte nějaké další plány do budoucna?

Musíme sledovat světový trh a být opatrní. Máme aktivity v Chorvatsku a čtyři obchody v Praze. Covid byl náročný, ale přežili jsme. Krize byly a budou. Musíme je překonat. Je třeba zachovat si optimismus.

Bavíme se spolu v únoru a blíží se nám optimistický svátek. Jak jsme zvyklí se na Valentýna obdarovávat?

Dřív to úplně nebylo zvykem. Poslední rok ale vidíme růst u lidí 25 až 40 let. Šperk je symbol lásky. Nejen pro partnera, ale i třeba vůči rodičům. Zaznamenáváme nárůst asi o 10 až 15 procent.

Vidíte v tom svátku potenciál do budoucna?

Valentýn není americký svátek, jak mu mnozí přisuzují. Jeho symbolem je andělíček lásky. Vidím v něm potenciál, může se stát součástí života, že se budeme obdarovávat více z lásky.

Co se nejvíc kupuje?

Nejvíce srdíčka. Muži často kupují srdce od značky Chopard nebo něco námi vyrobeného s diamanty. Dámy kupují pro pány zejména náramky italské značky Zancan, ať už zlaté, nebo kožené se zlatem. Ale nejlepší je řetízek s přívěskem se srdcem.

Kudy jde trend ve vašem oboru?

Stále se to mění. Dřív byly víc trendy hodinky, dnes se lidé vracejí ke šperkům. Dnes se hodinky a šperky prodávají tak 50 na 50.

Čím to je, že je méně zájmu o hodinky?

Je to částečně dané chytrými hodinkami. Stále je zájem o investiční hodinky. Já jsem například sběratel a mám mnoho kusů a chytré nenosím. Mám rád naše šperky. Na levé ruce mám hodinky a na pravé čtyři zlaté náramky. Obecně doporučuji investovat do šperků, ne do drahého oblečení. Zlato a diamant přežijí krizi i válku a dají se vždycky rychle sbalit.

The post Valentýnský hit? Nejlepší je řetízek se srdcem, říká šperkař z Beny appeared first on Forbes.