Pilotoval vrtulníky amerických prezidentů. Teď Phil Fickes stroje od Bellu prodává
K helikoptérám má jakožto bývalý pilot logicky blízko. Po konci kariéry v americké armádě tak u nich Phil Fickes zůstal: jako klíčová spojka mezi světovými vládami a výrobcem, jehož stroje si za miliardy korun objednalo i Česko.
Philu Fickesovi nemůžete prostě zavolat a objednat si vrtulník. Vrtulníky ale prodává, respektive zprostředkovává jejich prodej státům. Pracuje pro amerického výrobce helikoptér Bell Textron, jehož stroje můžete znát třeba z úvodní znělky seriálu M*A*S*H, když přivážejí raněné. Dnes už ale samozřejmě Američané vyrábějí stroje mnohem sofistikovanější.
Fickesovou prací je být strategickou spojkou Bellu mezi Washingtonem a vládami dalších států. Když si například česká armáda chce objednat nejnovější bojové vrtulníky AH-1Z Viper přezdívané Zulu, nemůže prostě zavolat lokálnímu dealerovi. Jde totiž o vojenské technologie amerického původu, proto je nutné domlouvat nákup přes americkou vládu.
Jeho prací není jen vyhodnocovat, které země budou potřebovat nové vrtulníky, a dotahovat kontrakty do konce, ale také hlídat, aby se část přísně střežených technologií nestala omylem součástí obchodu.
„Proces prodeje armádní techniky má několik kroků, které musíme dodržet,“ popisuje pevným a klidným hlasem Fickes, když sedíme v jedné z místností pražského hotelu InterContinental. „Nejdříve se řeší cena a dostupnost, které by si Česká republika vyžádala od americké vlády. Zpátky by dostala hrubý obrys ceny a možností dodání. Pak už by do procesu vstupovali partneři z průmyslu, kteří stroje, v tomto případě vrtulníky, vyrábějí. To už jsme my.“
Tato úvodní fáze rozhovorů mezi Českem a Spojenými státy probíhala už v roce 2014. Jak totiž podotýká Phil Fickes, jde o zdlouhavý proces. První dva stroje Viper ostatně česká armáda převzala v roce 2023. Celková objednávka sestávala z deseti Viperů AH-1Z a osmi modelů, kterým se přezdívá Yankee, jde ale o vrtulníky pod oficiálním názvem UH-1Y Venom. Celkem za ně Česko zaplatilo přes osmnáct miliard korun.
Jak Fickes postupně vysvětluje, jde z valné části o téměř stejné stroje. Ale protože Viper je bitevní a Venom víceúčelový, liší se v některých specifikách. V modelech Viper sedí například oba piloti za sebou, ve Venomech vedle sebe.
„Dohromady mají ale oba typy 85 procent všech součástek totožných,“ vysvětluje Fickes s tím, že byznysově to dává smysl. „Máme díky tomu pro oba typy jeden tréninkový řetězec, jeden dodavatelský řetězec a inženýři i piloti mohou létat shodně s oběma typy.“ Jako byste měli auta od dvou značek, ale jeden autorizovaný autoservis.
Když s Philem Fickesem hovoříte, musíte si nejdříve zvyknout na nezvyklou míru pozornosti, která je typická pro bývalé i současné vojáky. Většina lidí vás nebude poslouchat tak pečlivě jako Fickes a pak tak přesně a věcně volit slova.
Není ani divu, Fickes má za sebou bohatou historii navázanou na armádní vrtulníky. Pilotoval třeba Boeing CH-46, menší verzi legendárního nákladního Chinooku. Působil na základnách v Severní Karolíně, ve Virginii, ale také v japonské Okinawě.
Usedl rovněž v kabinách VH-60, ale především ve vrtulníku VH-3, konkrétně stroji Marine One. To je takový vrtulový příbuzný jistého letadla jménem Air Force One. Asi tedy tušíte, s kým Phil Fickes létal jako součást letky HMX-1.
Pilot v učebnicích historie
Fickes se stal smutnou součástí tragické události, která v roce 2001 šokovala celý svět. Jako kopilot letěl 14. září 2001, tři dny po útoku na dvojici mrakodrapů v New Yorku, právě výše zmíněným strojem, na jehož palubě byl George Bush mladší, tehdejší americký prezident. Cílem cesty bylo „Ground Zero“, místo, kde se obě budovy po nárazu letadel nakonec zřítily.
Jeho myšlenky byly samozřejmě čistě v kokpitu helikoptéry a soustřeďovaly se na bezpečný let. Sám ale přiznává, že sílu momentu v té chvíli cítil.
„Historická důležitost událostí, které se odehrávaly, byla zřejmá. Když ale letíte přímo nad Ground Zero, o souvislostech nepřemýšlíte. Přemýšlíte o tom, co je právě pod vámi. Byl to šok,“ vypráví vážně.
„My jsme se soustřeďovali hlavně na to, abychom byli profesionálové a dali prezidentovi veškerou podporu, kterou potřeboval. Neumím si ani představit ten stres, ve kterém musel být v tu chvíli on,“ dodává Fickes s tím, že vidět následky takové destrukce na domácí půdě bylo zkrátka od běžné zkušenosti vojáka odlišné.
„Bylo to jiné. Byl to žalostný zážitek. Nechtělo se mi tomu věřit, cítil jsem smutek. Nepamatuji si vztek, ten přišel později,“ popisuje, co se mu tehdy jako pilotovi honilo hlavou.
Jedenáctého září 2001 ostatně teroristé útočili na Washington, konkrétně na budovu Pentagonu, sídla dnešního ministerstva války. Shodou okolností měl Fickes ten den namířeno do Washingtonu taktéž, kvůli husté dopravě ale uvázl v zácpě na mostě. Viděl tak už jen následky útoku: hustý černý kouř, který pozoroval z okna svého vozu.
Co se skutečně děje, se zlomkovitě dozvídal z rádia. „Bylo to šílené. A taky dost děsivé, chvíli to vypadalo, že je pod útokem celá země. Celý vzdušný prostor byl uzavřen. Pro pilota nepochybně zlomová záležitost.“
Vrtulníky ve válce
Jsou to právě všechny zmíněné zkušenosti, díky kterým je Fickes v Bellu člověkem na svém místě. On sám říká, že by chtěl americkému výrobci vrtulníků dodat především kredibilitu i zcela konkrétní know-how bývalého armádního pilota. Když k tomu navíc připočtete jeho zaměření na byznys a procesní záležitosti, je vám rychle jasné, že podobných lidí na trhu příliš nenajdete.
Jako někdo, kdo už ale v nejnovějších modelech Bellu nesloužil, podotýká, že se vrtulníky za poslední dekády hodně posunuly.
„Celé je to o adaptaci na to, co se děje kolem nás. Americké síly i české síly se soustřeďují na to, co považují za budoucí hrozbu,“ popisuje Phil Fickes. Je však vytrénovaný dobře, při dotazech na konkrétní technologické možnosti – například při obraně nebo boji s drony – se jen odkáže na americké ministerstvo obrany.
Ví ale dobře, jakou roli hrají vrtulníky v současném konfliktu na Ukrajině. „Modularita, to je dnes klíčové slovo. Naše vrtulníky už modulární jsou, máme sady vybavení, které lze na stroje nasazovat a zase je odebírat,“ říká Fickes. A jako příklad uvádí závěsná zařízení pro zdravotnické evakuace nebo bambi vak – velký podvěs, jímž vrtulníky nabírají vodu z nádrží při hašení velkých požárů.
The post Pilotoval vrtulníky amerických prezidentů. Teď Phil Fickes stroje od Bellu prodává appeared first on Forbes.