Na sítích září, v kinech už méně. Sydney Sweeney se snaží ukázat, že umí hrát
Reklama na džíny, podprsenky rozházené na hollywoodském nápise nebo mýdlo s odérem vlastní koupele. Sydney Sweeney plní mediální prostor takřka neustále, přesto jen málokdo řeší její filmy.
„Když hraju nahá, nejsem nervózní. Myslím si, že ženské tělo je velmi silná věc. A vyprávím příběh své postavy, takže jí dlužím, abych ho vyprávěla dobře a udělala, co je potřeba,“ řekla Sydney Sweeney, proslulá rolemi blondýnek, jejichž hlavními přednostmi jsou plně exponovaná fyzická atraktivita a zranitelnost. Teď se snaží svůj herecký rejstřík zpestřit.
Česká kina nově hrají životopisný portrét nejslavnější boxerky devadesátých let Christy Martin. Americká kina jej odpremiérovala už loni v listopadu, dosavadně vydělal jen něco okolo dvou milionů dolarů, média psala o propadáku. Titulní roli ztvárnila nejen v posledním roce na všech frontách propíraná Sydney Sweeney, jež film zároveň produkovala.
Finančně úspěšným je oproti boxerskému dramatu kosmopolitní thriller Pomocnice. Jde o kasovně nejvýdělečnější titul se Sweeney v ústřední roli, tržby přesahují 350 milionů dolarů. Jeho potenciál je však podpořený etablovaným knižním bestsellerem i Amandou Seyfried jako druhou plakátovou hrdinkou.
Tenhle rozpor jsme už v Hollywoodu párkrát viděli. V úspěšných filmech hraje Sweeney pro její kariéru stereotypní typologii, v těch dalších se z ní snaží vymanit a ukázat, že takzvaně „umí hrát“ – a obvykle končí kasovním selháním.
K tomu, abychom však plně pochopili současnou pozici Sweeney jako herečky a především jako mediálního a kulturní války štěpícího symbolu, se musíme vrátit na začátek.
Sweeney pochází z rodiny střední třídy. Hereckou kariéru začala v útlém náctiletém věku. Její cesta podporuje oblíbený narativ herečky, jež se vypracovala sama, od nuly. Hrála několik vedlejších rolí v béčkových filmech a prestižních seriálech, zlomovým a hvězdotvárným projektem se pro ni stala Euforie.
Vlajková loď drsných Gen Z seriálů nabídla Sweeney roli Cassie, velmi citlivé, zranitelné, emocionálně nestabilní a mužskou validaci vyžadující dívky s tíživým traumatem. Je pověstná pro svou přehrocenou ranní beauty rutinu i manipulativní jednání, úzce propojené s toxickými vztahy. Na bezprostřední autenticitu spoléhající série vytvořila pro Sweeney specifický stylistický rámec.
Kamera ji snímá v křehce měkkých obrazech nasáklých glamourem. Zdůrazňují její zranitelnost. Zvolené úhly rámování i svícení kolikrát vyjadřují niterné pocity postavy. Sweeney pak herecky spoléhá především na dlouhé a v dálce pátrající pohledy vycházející z magnetických očí. Vyzařují určitou ztracenost, absenci jasné trajektorie.
A kromě toho je tu pro mediální obraz Sweeney snad nejdůležitější aspekt – její fyziognomie. Blonďaté vlasy, velká ňadra a obecně výrazné křivky jsou symptomatickým ztělesněním muži vyhledávané stereotypní krásy. V Euforii je tak často spoře oděná, případně nahá, až se z toho na sociálních sítích stal meme.
Tvůrci tak oscilují mezi významotvorným sex-appealem, ale také prostoduchou objektivizací. Sweeney se stala stejně jako její postava obětí „male gaze“. Výrazné blondýnky Hollywood vyhledával už od dob Jean Harlow, jež v rané éře zvukového filmu položila základy tohoto archetypu. K dokonalosti jej dovedla Marilyn Monroe.
Sydney Sweeney tuto tradici takzvaných „bombshells“ přenesla do digitálního věku. Hlavními znaky bombshells jsou samozřejmě řádně demonstrovaná vysoká fyzická atraktivita, poddajnost, zranitelnost, pasivita a umocněná naivita, vše ve prospěch vzbuzování mužské touhy. S tímto aspektem u Sweeney pracuje drtivá většina filmů.
Díky Euforii se Sweeney stala hvězdou. Nabrala řadu mediálních spoluprací, většina nových filmových projektů směřovala rovnou na stream. Šlo však o značně zapomenutelné a generické tituly. Už zde se začal rýsovat docela paradoxní úkaz. Jakkoli je Sweeney globální celebritou trendující na sítích, s jejími filmy si ji spojujeme jen zřídkakdy.
I když má enormní mediální zásah, nedaří se jej obrátit směrem k samotným filmům. Je redukována na průzračný sex-appeal. O to příznačnější je loňská kauza s reklamou na džíny American Eagle. Ta se stala předmětem kulturních válek, aniž by Sweeney řekla jediné slovo. Reklama zabírala přiléhavé džíny na postavě herečky.
Slogan pak zněl, že Sweeney má skvělé džíny, což je v angličtině jednoduše zaměnitelné se slovem geny. Jedna strana tak namítala, že jde o utvrzování bílé nadřazenosti a stereotypní krásy, již je Sweeney symbolem, ani ne tak vlastním přičiněním. Druhá zase, včetně amerického prezidenta, hlásala, že woke kultura je oficiálně konečně mrtvá.
Šlo o zbytečnou bouři ve sklenici vody. Paradoxně je však o reklamních spolupracích Sweeney napovídáno mnohem více než o herectví.
A samotná Sweeney přikládá pod kotel bizarními a o pozornost žadonícími výstupy, viz lednová kauza s pověšenými podprsenkami na hollywoodském nápise, kdy v rámci propagace spodního prádla vyrazila za doprovodu kamery opentlit ikonický symbol amerického filmového průmyslu. Podobně působí i nabídka mýdla, které je údajně vyrobeno z její vlastní koupelové vody.
Roku 2022, v době druhé řady Euforie, Sweeney poskytla nebývale upřímný rozhovor pro The Hollywood Reporter. V něm říkala, že platové podmínky v Hollywoodu už nejsou zdaleka tak růžové jako dřív. Pokud si tak chce zachovat finanční stabilitu a dovolit si nákladný život v Los Angeles nebo třeba honorář osobní píáristky, reklamní spolupráce jsou nutnost.
Také v jednom z rozhovorů prohlásila: „Nejvíce mylná představa o mně je, že jsem jen hloupá blondýna s velkými prsy. Ve skutečnosti jsem bruneta.“ Sebereflexivně pracuje s obrazem, jehož vězněm se v Hollywoodu tak trochu stala. O to více vyhledává vlastní autonomii. Filmy začala i produkovat.
To jí dává možnost vyhledávat umělecky odvážnější projekty, jejichž vznik zabezpečí svým hvězdným jménem. V tom ale tkví kámen úrazu. Filmy samotné nikoho nezajímají, přesněji na ně do kina nikdo nechodí.
Herecky náročnější výzvy ji čekaly například v exploatačním jeptiškovském hororu Neposkvrněná nebo v nezávislém dramatu Reality, kde ztvárnila v sociálních sítích utopenou ženu podezřelou z leakování přísně tajných vládních dokumentů.
První jmenovaný vydělal na svou povahu solidních 35 milionů dolarů, druhý se objevil rovnou na streamu. Hvězdné síly hereček z osmdesátých a devadesátých let však zdaleka nedosahuje. Přitom právě Sweeney je v něčem důkazem, že devadesátky nikdy neskončily. I ona spoléhá na jednu hereckou polohu a typologii, s jejíž neměnností prostupuje různorodými tituly. Akorát ve zcela jiném společenském i mediálním kontextu.
A stejně jako mnohokrát dříve, jedinou cestou, aby schopnosti krásné herečky bral někdo vážně, je ta, že ztvární „ošklivku“. A tento výraz nepoužíváme hanlivě, nýbrž jako ustálený hollywoodský prototyp, který do této kategorie zahazuje všechny fyzicky vykloubené postavy, jež nenaplňují stereotypní ideál krásy, na jehož hranici se krásné herečky „degradují“ k dokázání svých schopností.
Vzpomeňme Charlize Theron, kterou před jejím cenami ověnčeným výkonem ve Zrůdě bral každý jen jako hloupou a netalentovanou blondýnu. Obyčejnost prodávala Jennifer Aniston v komorním dramatu Dort, Margot Robbie herecký rejstřík mohla poprvé rozšířit díky roli vyšinuté sportovkyně ve sportovním biopicu Já, Tonya.
Sydney Sweeney má teď zmíněnou Christy. Objevuje se zde s maskou, hnědými vlasy, konečně není charakterizovaná jako dosavadně. Může se vtělit do existující postavy. Nejde jen o fyzickou transformaci, byť na tu je kladena největší pozornost, ale i psychicky nuancovanější úkony, na něž již nestačí upřeně hledět.
Christy není zranitelná krasotinka, nýbrž životem oprýskaná sportovkyně. Celé vyprávění se pak točí okolo toho, jak je protagonistka obětí vlastního veřejného a mediálního obrazu. Což je pro Sweeney výsostně symptomatické. Jde bezpochyby o největší hvězdu své generace, přesto o jejím obrazu stále rozhodují především jiní, kteří se ji snaží jednoduše kategorizovat.
Pomůže v tomhle Christy globálně? Spíš ne. Herečka zde však ukázala, že skutečně hrát umí, když k tomu má její postava předpoklady. Což může být minimálně zprávou pro umělecky ambiciózní tvůrce, kteří Sweeney nechtějí pouze pro dvě stereotypní polohy.
I když je Sweeney sama bezesporu součástí problémů spjatých s objektivizací a stereotypizací, její kariéra dokládá, že stereotypní škatulkování hereček je v Hollywoodu stále běžnou praxí.
Jakkoli je zástupkyní mladé generace a těží díky prostředkům spjatým se sociálními sítěmi, průmyslem využívaná její kariéra je jen dalším opakujícím se vzorcem, podtrhujícím neměnnost systému, který jen převlékl kabát. Pomyslná zátěž spjatá s bombshells je až příliš těžká a je jen na Sweeney, zda se ji bude snažit setřást. Zda jí to za to vůbec bude stát.
The post Na sítích září, v kinech už méně. Sydney Sweeney se snaží ukázat, že umí hrát appeared first on Forbes.