Kdysi se tisku říkalo čtvrtá velmoc – po třech základních složkách státní moci v demokratickém zřízení. Měla se na mysli nepochybně státotvorná nenahraditelnost a rozhodující role sdělovacích prostředků coby pojistky, nebo chcete-li, hlídacího psa demokracie. Později se vžilo označení „pátá velmoc“, údajně po čtyřech vítězných mocnostech druhé světové války.
