Jak se rozjíždí brand po šedesátce? Ivana Ostřanská založila vlastní značku kabelek
Ivana Ostřanská je živoucí úkaz. Coby šedesátnice loni rozjela vlastní značku kabelek. „Na to, jak jsem stará, jsou docela mladistvé,“ směje se a jejím slovům nelze odporovat. Přesto, že v oboru působí pětatřicet let, na brašnářství nastoupila až jako třicátnice a teprve ve čtyřiceti se rozhodla, že vystuduje i design. V rozhovoru vyprávěla třeba o tom, jak se pozná kvalitně ušitá kabelka, nebo proč brašnářské řemeslo nejen v Česku, ale i v celé Evropě pomalu upadá.
Letenská ulice Dobrovského je skrz naskrz rozkopaná, z vozovky moc nezbývá a chodník tu de facto neexistuje. Do ateliéru Ivany Ostřanské musím přeskákat po zbylých ostrůvcích asfaltu.
Elegantně oděnou starší ženu – výrazné brýle, šedá košile z režného plátna zakasaná do černých kalhot s barelovým střihem a ozdobnými přezkami – ale chybějící povrch ulice, zdá se, nijak nerozhodí. Jámu, skvící se před vchodem do ateliéru, hravě přeskočí až na práh obchodu. Životního elánu má designérka na rozdávání.
„Už to kopou asi půl roku,“ stiskne mi Ostřanská omluvně ruku na pozdrav, když se konečně dostaneme dovnitř krámku. Ten návrhářka od listopadu sdílí s módními tvůrkyněmi Alicí Klouzkovou a Janou Jetelovou, které ve skromném prostoru – na rozdíl od ní – sídlí už dvacet let.
Cesta Ostřanské k vlastní značce byla o poznání pomalejší, než bývá dnes zvykem. Na první kolekci začala žena, která v oboru působí přes třicet let, pracovat loni v červnu. Letní měsíce tak místo na slunci strávila zavřená ve svém ateliéru.
Jako pedagožka měla k dispozici několikaměsíční vysokoškolské prázdniny. Ostřanská – coby někdejší asistentka módní návrhářky Liběny Rochové na pražské UMPRUM – dnes na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni vede dílnu Výroba doplňků.
Její vlastní ateliér však od Plzně dělí téměř tři sta kilometrů. Stojí totiž na zahradě jejího vesnického domku kousek od Brna.
Dílnu dnes sdílí s blízkou přítelkyní, též z oboru, se kterou konzultují technologické postupy i zkušenosti. „Každý den jsme se tam během léta zavřely na deset dvanáct hodin,“ líčí rozvážným sametovým hlasem Ostřanská usilovnou práci na první kolekci, která spatřila světlo světa loni v listopadu.
Díky letité praxi v kožedělném průmyslu byly první kabelky zvané Niké výsledkem nikoli metody pokus–omyl, nýbrž přesného měření a léty prověřených postupů.
„Jen díky vzdělání a rokům v oboru dávno vím, jak a kde kůži štípat, jak kosit po obvodu, jak má být silná hrana nebo jakou použít výztuhu. Čtyři měsíce jsem z ruky nepustila tloušťkoměr, vše muselo sedět na milimetr,“ líčí Ostřanská.
Designérka léta zkušeností neustále doplňuje o moderní poznatky, jež získává především na tradičním veletrhu v Miláně. „Obor šel strašně dopředu, je potřeba se vzdělávat,“ komentuje návrhářka.
Dnes už se první kabelky Ostřanské vyjímají za jejími zády na děrované nástěnce. Do rukou beru vínovou crossbody.
„Ta byla první a od ní už se odvíjela celá kolekce. Mám ráda, když v sobě kabelky mají vtip,“ upřesňuje designérka a ukazuje na další tři typy – prostornou tote bag, hravou moonku na rameno a ještě jednu menší crossbody klasičtějšího střihu.
Takřka veškerý materiál pochází z Itálie. „Pamatuju si dobu, kdy byly sklady v otrokovických koželužnách tak narvané materiálem české výroby, že jste nevěděli, co si máte vybrat. Dnes mám všechno z Itálie,“ krčí návrhářka rameny.
Z většiny se jedná o teletinu, zbylou ve výrobnách kabelek nejslavnějších světových brandů. Ty si designérka ovšem jmenovat nepřeje.
A z Itálie si Ostřanská nechává dovážet dokonce i lepidlo. Přesto, že jeho převoz coby hořlaviny je nákladný a logisticky náročný. Vzhledem k ceně kanystru, kvalitě a transparentnosti se však návrhářce dovoz vyplatí.
Na vínové kabelce, kterou držím v ruce, mi Ostřanská ještě ukazuje speciální japonský patent. „Pokud byste ji hodně naplnila a předklonila se, bez pojistky by se taška pod zátěží otevřela a vysypala,“ vysvětluje.
Ve své tvorbě se Ostřanská řídí heslem, že design musí jít ruku v ruce s funkčností. „Když budete mít kabelku, která je sice hezká, ale při nošení vám vadí, oblíbíte si ji? Neoblíbíte,“ konstatuje rezolutně. „A takových špatně ušitých kabelek jsou dnes plné obchody,“ dodává.
Asie versus Evropa
Kožedělná výroba podle ní čelí krizi a řemeslo pomalu upadá. Na vině je pak především zánik tuzemských koželužen a přesun výroby do Asie.
„Tím, že dnes šijeme ve východních výrobnách, kam ochotně dodáváme veškerý postup a znalosti, je jen otázkou času, kdy nás už nebudou potřebovat a samy se stanou lídry v oboru,“ míní Ostřanská.
Jejím slovům dává za pravdu i to, že průmyslovka, kde se sama brašnářství vyučila, dávno neexistuje. A podle designérky to zdaleka není jen případ Česka. Vyjma Itálie a možná ještě Španělska se kožedělnou řemeslnou výrobu nepodařilo uchovat žádné evropské zemi.
Vlastní výrobu však Ostřanská drží výhradně v tuzemsku. Výrobky navrhuje u sebe v dílně, kde některé kousky i vznikají, další nechává ušít v externí dílně v Klatovech.
„Jedině tam kabelky svěřím, protože vím, že dodrží můj technologický postup. Majitelem je můj vrstevník, vystudovaný vysokoškolský strojní technolog,“ konstatuje Ostřanská.
Designérů či designérek s hlubokou technologickou, ale i řemeslnou znalostí v tuzemsku podle Ostřanské dnes už moc nepotkáte.
„Když vidím dnešní značky, většina z nich nemá s řemeslem nic společného. Designéři dnes nemají ani základy a technologické postupy je nezajímají. A vidím to bohužel i u svých studentů,“ míní designérka.
I z toho důvodu dnes Ostřanská u sebe v dílně zaučuje jednu ze svých studentek, Lujzu Danišovou. „Lujza je šikovná a chce dělat kabelky. A tak jsem jí nabídla, že u mě může pracovat,“ podotýká návrhářka, podle které by firma měla být v budoucnu schopna uživit alespoň tři lidi.
Danišová brandu spravuje také Instagram. „Zatím mám sil dost, ale jednou bych jí značku mohla předat,“ uvažuje Ostřanská.
Do podnikání dnes majitelka nového brandu investovala dva miliony a v září plánuje nabídku rozšířit o pánskou kolekci. „Byla bych ráda, kdyby se mi peníze letos začaly vracet,“ přemítá, avšak druhým dechem přiznává, že ji ekonomická stránka bohužel nikdy tak moc nezajímala.
Jedna věc mi na odchodu pořád vrtá hlavou. „Jak to děláte, když žijete na Moravě, učíte v Plzni a ateliér máte v Praze?“ ptám se.
Místo odpovědi přináší Ostřanská černý kožený bytelný batoh s několika postranními kapsami. Navrhla si ho sama. V neděli odpoledne se do něj zabalí, nastoupí na vlak do Plzně, kde v pondělí a v úterý učí, ve středu ráno se přesune do Prahy a večer zpátky na Moravu.
„Jak říkám, zatím mě to baví a mám dost sil,“ usmívá se Ivana Ostřanská, když se se mnou na prahu svého pražského ateliéru loučí.
The post Jak se rozjíždí brand po šedesátce? Ivana Ostřanská založila vlastní značku kabelek appeared first on Forbes.