O tom, že se Spojené státy a Izrael dopustily další agrese proti zemi, která ani jednoho z agresorů neohrožovala, a tudíž proběhla v úplném rozporu s mezinárodním právem i samotnými principy humanity, snad není nejmenších pochyb. Tento útok na Írán, který se vlastně kromě všeho hrůzného (vražda více než 160 dívek, žákyň dívčí školy) stal pro celý svět varující součástí „mírových jednání“ v americkém stylu, jež probíhala s Teheránem, přinesl další názornou ilustraci toho, jak vlastně funguje úplně běžná americká strategie namířená proti vybraným obětem. A na jakém základě se potom odvíjí i náš „západní“ neuvěřitelný souhlas s něčím takovým.
Americká agresívní strategie je v podstatě průhledná a primitivní. Bohužel, stále účinná. Washington si nejprve vybere stát, který buďto vzdoruje jeho „přátelskému převzetí“, což je jenom jiný název pro smrtící objetí. Nebo je to stát, který na svém území vlastní něco, o co mají eminentní zájem členové jednoho ze dvou oligarchických klubů (případně členové obou), které jsou ve Spojených státech vtipně vydávány za politické strany. Velmi často se oba důvody k americké agresi nacházejí pospolu.
ivo šebestík
Promo článek:
Promo článek
číst dál
