Ale budete tam mít zimu, my jsme ještě neotevřeli, řekla paní Eliška a popotáhla z cigarety, co nevypadá jako cigareta a vychází z ní taková pára. Pak mi odemkla dveře a zůstala stát na dvorku. – Pamětníků už moc není a Pražáky, ty to nezajímá, jestli vás jo, tak to jste výjimka, volala na mě, když už jsem byl na schodech. Pak si to asi rozmyslela a řekla: Počkejte, já pudu s váma, mě to vždycky potěší, když to zase vidím. – A už byla u mě. – Tady se to rozsvěcí… Ale u Paderlíka nejde světlo…
