Petr Hájek: Osudový summit o migraci podle tradice: Všechno. Nic. Dort jako z pohádky.Co všechno se do něj vešlo?
30.6.2018 Protiproud
Komentuje výsledky „osudového summitu o migraci“, jenž skutečný fatální problém jen posunul do ještě větší břečky – a migrantská invaze se povalí dál...
Papaláši jsou nadšeni. Kočárem černým se řítíme dál. Výsměch ovládaným. Strach z voleb narůstá. Je čas vypadnout...
Výsměch
Státy prý budou moci na svém území zřídit střediska, kde budou rychle posuzovat jednotlivé žadatele o azyl. Dosud nesměli? A co jim bránilo v „rychlém posuzování“? Mimochodem ani slovo o tom, jak „neúspěšné žadatele o azyl“ (eufemismus pro zločince, kteří ilegálně překračují státní hranice) dostat zpět, odkud přišli. S tím se totiž ve skutečnosti vůbec nepočítá, to se jen předstírá. Žádné vracení by nebylo nutné pouze v případě, že by se na území členského státu EU vůbec nedostali. Čili zastavit je za mořem. I to se samozřejmě do pohádkového dortu vešlo:
Unie prý bude pracovat na konceptu středisek mimo Evropu, nejspíš v severní Africe. Zajímavé. Maroko něco takového už odmítlo, od Kaddáfího „osvobozená“ Libye je nadále v chaosu, nemá tedy vládu, s níž by se dalo cokoli platného vyjednat. Ale budiž, bombardování je rovněž osvědčená forma spolupráce. Jenže je tu další háček, který v tomto případě Macronovi umožňuje jásat nad „uchováním evropských hodnot:
„Vyloďovací platformy”, v Africe má urychleně začít zkoumat Evropská komise ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizací pro migraci (IOM),prý aby vše bylo v souladu s mezinárodním právem. Jenomže přesně tohle soudruzi z OSN a IOM přece nechtějí. Mají naopak řadu usnesení o tom, jak migranty z Afriky, Asie a Blízkého Východu dopravit do Evropy (zpočátku jenom asi 50 miliónů, pak už to půjde samo jako po másle).
Mimochodem: Kdo je "vysoký komisař" (kolik metrů asi měří?) víme. V podstatě navigátor pašeráckých skupin, které vysílají lodě s migranty na moře a z druhé strany řvoun, že "musí být zachráněni". Hasič pyroman. Méně známá je už pro běžného člověka ta IOM. Tak jen poznamenejme, že sídlí v Ženevě, má roční rozpočet asi jeden a půl miliardy dolarů (!) a zaměstnává téměř devět tisíc lidí. Také z našich daní. Je jednou z těch organizací, které migrantskou invazi pomáhaly připravit. S nimi se mají vytvořit "vyloďovací platformy" v Africe? Čirý výsměch.
A tak zůstává nakonec jediná konstanta: za všechno může Putinovo Rusko – ve spolupráci s agentem Kremlu Donaldem Trumpem. Blíží se totiž helsinský summit (tady to slovo má konečně svůj význam) Rusko – Spojené státy, z něhož mají bruselští vládci osypky. Ti dva se totiž mohou opravdu na něčem dohodnout. Trump například tvrdí, že Rusko se musí vrátit do G8 Krym neKrym.
Proto se tahle bruselská partička pochopitelně shodla na uvalení evropských cel na některé americké výrobky (jako reakce na cla na hliník a ocel dovážené do USA), stejně jako na půlročním prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku. Déle to asi nepůjde, protože jak nová italská vláda, tak nová vláda ve Vídni už toho směšného předstírání kolem Ukrajiny po kyjevském puči mají plné zuby.
Místo toho prý vybudují pořádnou instituci, která bude bojovat proti „ruským dezinformacím“, které jsou jediným důvodem, proč „pomýlení voliči“ dávají hlasy „populistům a xenofobům“, co nemají rádi Brusel. Tak fajn. Putin je tyran, zkusí to tedy raději podle Brežněvova humanistického vzoru. Z nějakých důvodů doufají, že s cenzurou a definitivní likvidací svobody projevu budou úspěšnější než Sovětský svaz. Nechme jim to. Víme své. O to rychleji to všechno skončí.
Babišina krabička
„Kvóty byly téma čtyři roky a teď už tuto problematiku každý opustil, byl to velký boj. V4 byla jednotná a dosáhli jsme svého,” pronesl vítězně premiér Babiš. Zdá se tedy, že alespoň něco se povedlo – z hlediska našich zájmů? Samozřejmě nikoli. Pro toto téma platí totéž jako pro všechna ostatní: je to ta myš, na které trvala kočička, že musí být v dortu rovněž přítomna, má-li být tím nejlepším možným.
Bylo přece dávno jasné, že přes kvóty nejede vlak. Maďarský premiér Orbán by je nepřipustil. A tak jsme se s ním svezli. Jenomže – jde také jenom o odklad. I když Big Andrej ujišťuje, že se rovněž usnesli, že toto téma bude opět vždy podléhat vetu každé členské země. Samozřejmě. Jen do chvíle, kdy nás zase „přehlasují“ a poženou před „jejich“ soud, který nám přinejmenším napaří drakonické „pokuty“.
Je však pravděpodobné, že k tomu už opravdu nedojde. Až taková situace vznikne – mluvíme o příštím roce po „evropských“ volbách – Babiš nás kdykoli prodá. Do té doby bude jen v Bruselu zvyšovat svou cenu. Nemyslí si o ničem nic kromě svých osobních zájmů – a umí poměrně zručně obchodovat. Zahraje nám k tomu pak šlágr z Babišiny krabičky. Bude dojemný, většina ho spolkne. A bude vymalováno.
Anebo se do té doby opravdu v Evropě něco změní. Což není možné bez toho, aby se nezměnilo něco podstatného v Německu. Například se rozpadne současná uplichtěná koalice, budou nové volby – a v nich získá Alternativa pro Německo (AfD) ještě větší sílu než má dosud. Průzkumy by tomu sice nasvědčovaly, ale věřte průzkumům. Ty mají jen mobilizovat voliče tamní kavárny, aby zvedli blahobytem ztučnělá pozadí a vyrazili k volbám. Ne, zatím je to spíše utopie.
V mnoha ostatních zemích (a také v evropském okolí) se ale něco podstatného stát může: přece jen se zatím nepodařilo Trumpa odvolat, a možná ani nepodaří. Možná zdraví umožní prezidentu Zemanovi setrvat na Hradě celé funkční období. Možná se nakonec Okamurovi a komunistům podaří uzákonit referendum o vystoupení z EU a NATO s realistickými parametry (ne jen těmi pobruselsku naoko, jak chce Hamáček a ostatně i Babiš). Také sci-fi? Ale zázraky se dějí...
Když už jsme u Andreje Babiše: Uznejme, že je přece jen (optická) výhoda, když v bruselských komediích máme premiéra, který umí pár jazyků a nemusí, jako donedávna Sobotka, sebou všude vláčet tlumočníka (i tam, kde nesmí být), aby přeložil Dobrý den a Nashledanou. Ale to je tak celý rozdíl.
Takže se (zatím) nic nestalo a můžeme se opět věnovat domácímu „Pocheování“ a podobným pitomostem. Pánbůh za to zaplať. Dort, který v Bruselu papaláši upekli, je samozřejmě nestravitelný, to víme již z Čapkovy pohádky. Ale teprve se ukáže, koho z toho virtuálního všechnoanic bude nakonec bolet břicho.
Ostatně soudím, že opustit zběsilý totalitní bruselský spolek musíme dřív, než bude pozdě. Malé radosti z toho, že jsme na chvíli unikli oprátce, všechny ty ostatní šílenosti nevyváží.
Související:
Sláva! Zatím jsme se nerozpadli! Tak lze charakterizovat jásání šéfů států EU nad údajně neslýchaně úspěšným jednáním, které skončilo v Bruselu. Sešli se ve skutečnosti kvůli kancléřce Merkelové, která má doma problémy s koaličním partnerem z Bavorska. CSU už nechce nechat dokořán otevřené dveře statisícům doktorů a inženýrů z Afriky a Blízkého východu.
Je to nepochopitelné, protože ti skvělí mladí lidé přece ve statisících přicházejí zachránit německé důchodce, obohatit genofond, kulturu a zduchovnět islámem křesťany (a ateisty). Jenže zabednění voliči to dobro nepochopili. Vyměnili už většinu „vítačských“ vlád ve střední Evropě, pak v Itálii – a poprvé reálně hrozí, že se o totéž pokusí v Německu a v dalších evropských státech.
„Dohodli jsme se, že nic neuděláme, a necháme to tak, jak to je.“ Takové je (jako obvykle) „poselství ovládaným“ z tohoto skvělého „summitu“. Všichni jsou spokojeni, ba nadšeni. Vzniknou internační centra pro invazní tlupy migrantů (jako by dosud nebyly) – jinými slovy muslimové se dál povalí do Evropy. Jen Itálie za dosavadní neschopnost svých vlád ohlídat námořní hranice dostane víc peněz (o to jediné šlo).
Prezident Macron je rovněž nadšen: Evropské hodnoty uchovány! I Angela Merkelová se usmívá, jako by právě seskočila hrobníkovi z lopaty. A také Andrej Babiš vítězně volá: Povinné kvóty padly, ale byl to boj! Zázrak? Jak je možné, že všichni dosáhli svého, ač ještě včera stáli tak nesmiřitelně proti sobě? Velmi jednoduše: Lžou nám ráno, v poledne i večer (v případě summitů obvykle i nad ránem, aby předvedli, jak „makají“).
Tento „summit“ byl ovšem zvláště vypečený. Jako když pejsek s kočičkou dělali dort. Závěr je: dáme do díže všechno, aby se každý mohl vrátit domů jako vítěz. Stejně víme, že nic nedokážeme rozhodnout, protože nemůžeme a ani nechceme. To jsme si ostatně nanečisto vyzkoušeli před týdnem při „minisummitu“. Všichni totiž víme, že současný „europarlament“ už z čistě časových důvodů nestihne Dublin IV „odmávat“. Tak se alespoň pokusíme vytvořit situaci, aby se na jaře příštího roku rozhořčení voliči nezvedli – a nedali novou sílu protestnímu proudu, který se valí Evropou.
Kdyby se totiž „váhové poměry“ v tomto nesmyslném tělese předstírajícím demokratickou legitimaci podstatně změnily ve prospěch stran, které to se změnou myslí vážně, mohli bychom celý tak úspěšně rozjetý projekt proměny Evropanů v „euronegroidní rasu (viz Kalergi) poslat do hnoje - kam jedině patří. Ale to nás ani nenapadne. Proto tentokrát „vysedět problém“ (základní metoda faktické šéfky EU Velké Angely) znamená tvářit se, že jsme alespoň na chvíli zvedli zadky. Takže co všechno se do dortu vešlo?
Je to nepochopitelné, protože ti skvělí mladí lidé přece ve statisících přicházejí zachránit německé důchodce, obohatit genofond, kulturu a zduchovnět islámem křesťany (a ateisty). Jenže zabednění voliči to dobro nepochopili. Vyměnili už většinu „vítačských“ vlád ve střední Evropě, pak v Itálii – a poprvé reálně hrozí, že se o totéž pokusí v Německu a v dalších evropských státech.
Odklad jako obklad
„Dohodli jsme se, že nic neuděláme, a necháme to tak, jak to je.“ Takové je (jako obvykle) „poselství ovládaným“ z tohoto skvělého „summitu“. Všichni jsou spokojeni, ba nadšeni. Vzniknou internační centra pro invazní tlupy migrantů (jako by dosud nebyly) – jinými slovy muslimové se dál povalí do Evropy. Jen Itálie za dosavadní neschopnost svých vlád ohlídat námořní hranice dostane víc peněz (o to jediné šlo).
Prezident Macron je rovněž nadšen: Evropské hodnoty uchovány! I Angela Merkelová se usmívá, jako by právě seskočila hrobníkovi z lopaty. A také Andrej Babiš vítězně volá: Povinné kvóty padly, ale byl to boj! Zázrak? Jak je možné, že všichni dosáhli svého, ač ještě včera stáli tak nesmiřitelně proti sobě? Velmi jednoduše: Lžou nám ráno, v poledne i večer (v případě summitů obvykle i nad ránem, aby předvedli, jak „makají“).
Jako pejsek s kočičkou
Tento „summit“ byl ovšem zvláště vypečený. Jako když pejsek s kočičkou dělali dort. Závěr je: dáme do díže všechno, aby se každý mohl vrátit domů jako vítěz. Stejně víme, že nic nedokážeme rozhodnout, protože nemůžeme a ani nechceme. To jsme si ostatně nanečisto vyzkoušeli před týdnem při „minisummitu“. Všichni totiž víme, že současný „europarlament“ už z čistě časových důvodů nestihne Dublin IV „odmávat“. Tak se alespoň pokusíme vytvořit situaci, aby se na jaře příštího roku rozhořčení voliči nezvedli – a nedali novou sílu protestnímu proudu, který se valí Evropou.
Kdyby se totiž „váhové poměry“ v tomto nesmyslném tělese předstírajícím demokratickou legitimaci podstatně změnily ve prospěch stran, které to se změnou myslí vážně, mohli bychom celý tak úspěšně rozjetý projekt proměny Evropanů v „euronegroidní rasu (viz Kalergi) poslat do hnoje - kam jedině patří. Ale to nás ani nenapadne. Proto tentokrát „vysedět problém“ (základní metoda faktické šéfky EU Velké Angely) znamená tvářit se, že jsme alespoň na chvíli zvedli zadky. Takže co všechno se do dortu vešlo?
Výsměch
Státy prý budou moci na svém území zřídit střediska, kde budou rychle posuzovat jednotlivé žadatele o azyl. Dosud nesměli? A co jim bránilo v „rychlém posuzování“? Mimochodem ani slovo o tom, jak „neúspěšné žadatele o azyl“ (eufemismus pro zločince, kteří ilegálně překračují státní hranice) dostat zpět, odkud přišli. S tím se totiž ve skutečnosti vůbec nepočítá, to se jen předstírá. Žádné vracení by nebylo nutné pouze v případě, že by se na území členského státu EU vůbec nedostali. Čili zastavit je za mořem. I to se samozřejmě do pohádkového dortu vešlo:
Unie prý bude pracovat na konceptu středisek mimo Evropu, nejspíš v severní Africe. Zajímavé. Maroko něco takového už odmítlo, od Kaddáfího „osvobozená“ Libye je nadále v chaosu, nemá tedy vládu, s níž by se dalo cokoli platného vyjednat. Ale budiž, bombardování je rovněž osvědčená forma spolupráce. Jenže je tu další háček, který v tomto případě Macronovi umožňuje jásat nad „uchováním evropských hodnot:
„Vyloďovací platformy”, v Africe má urychleně začít zkoumat Evropská komise ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizací pro migraci (IOM),prý aby vše bylo v souladu s mezinárodním právem. Jenomže přesně tohle soudruzi z OSN a IOM přece nechtějí. Mají naopak řadu usnesení o tom, jak migranty z Afriky, Asie a Blízkého Východu dopravit do Evropy (zpočátku jenom asi 50 miliónů, pak už to půjde samo jako po másle).
Mimochodem: Kdo je "vysoký komisař" (kolik metrů asi měří?) víme. V podstatě navigátor pašeráckých skupin, které vysílají lodě s migranty na moře a z druhé strany řvoun, že "musí být zachráněni". Hasič pyroman. Méně známá je už pro běžného člověka ta IOM. Tak jen poznamenejme, že sídlí v Ženevě, má roční rozpočet asi jeden a půl miliardy dolarů (!) a zaměstnává téměř devět tisíc lidí. Také z našich daní. Je jednou z těch organizací, které migrantskou invazi pomáhaly připravit. S nimi se mají vytvořit "vyloďovací platformy" v Africe? Čirý výsměch.
Za všechno může Putin
A tak zůstává nakonec jediná konstanta: za všechno může Putinovo Rusko – ve spolupráci s agentem Kremlu Donaldem Trumpem. Blíží se totiž helsinský summit (tady to slovo má konečně svůj význam) Rusko – Spojené státy, z něhož mají bruselští vládci osypky. Ti dva se totiž mohou opravdu na něčem dohodnout. Trump například tvrdí, že Rusko se musí vrátit do G8 Krym neKrym.
Proto se tahle bruselská partička pochopitelně shodla na uvalení evropských cel na některé americké výrobky (jako reakce na cla na hliník a ocel dovážené do USA), stejně jako na půlročním prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku. Déle to asi nepůjde, protože jak nová italská vláda, tak nová vláda ve Vídni už toho směšného předstírání kolem Ukrajiny po kyjevském puči mají plné zuby.
Místo toho prý vybudují pořádnou instituci, která bude bojovat proti „ruským dezinformacím“, které jsou jediným důvodem, proč „pomýlení voliči“ dávají hlasy „populistům a xenofobům“, co nemají rádi Brusel. Tak fajn. Putin je tyran, zkusí to tedy raději podle Brežněvova humanistického vzoru. Z nějakých důvodů doufají, že s cenzurou a definitivní likvidací svobody projevu budou úspěšnější než Sovětský svaz. Nechme jim to. Víme své. O to rychleji to všechno skončí.
Babišina krabička
„Kvóty byly téma čtyři roky a teď už tuto problematiku každý opustil, byl to velký boj. V4 byla jednotná a dosáhli jsme svého,” pronesl vítězně premiér Babiš. Zdá se tedy, že alespoň něco se povedlo – z hlediska našich zájmů? Samozřejmě nikoli. Pro toto téma platí totéž jako pro všechna ostatní: je to ta myš, na které trvala kočička, že musí být v dortu rovněž přítomna, má-li být tím nejlepším možným.
Bylo přece dávno jasné, že přes kvóty nejede vlak. Maďarský premiér Orbán by je nepřipustil. A tak jsme se s ním svezli. Jenomže – jde také jenom o odklad. I když Big Andrej ujišťuje, že se rovněž usnesli, že toto téma bude opět vždy podléhat vetu každé členské země. Samozřejmě. Jen do chvíle, kdy nás zase „přehlasují“ a poženou před „jejich“ soud, který nám přinejmenším napaří drakonické „pokuty“.
Je však pravděpodobné, že k tomu už opravdu nedojde. Až taková situace vznikne – mluvíme o příštím roce po „evropských“ volbách – Babiš nás kdykoli prodá. Do té doby bude jen v Bruselu zvyšovat svou cenu. Nemyslí si o ničem nic kromě svých osobních zájmů – a umí poměrně zručně obchodovat. Zahraje nám k tomu pak šlágr z Babišiny krabičky. Bude dojemný, většina ho spolkne. A bude vymalováno.
Nebo ne?
Anebo se do té doby opravdu v Evropě něco změní. Což není možné bez toho, aby se nezměnilo něco podstatného v Německu. Například se rozpadne současná uplichtěná koalice, budou nové volby – a v nich získá Alternativa pro Německo (AfD) ještě větší sílu než má dosud. Průzkumy by tomu sice nasvědčovaly, ale věřte průzkumům. Ty mají jen mobilizovat voliče tamní kavárny, aby zvedli blahobytem ztučnělá pozadí a vyrazili k volbám. Ne, zatím je to spíše utopie.
V mnoha ostatních zemích (a také v evropském okolí) se ale něco podstatného stát může: přece jen se zatím nepodařilo Trumpa odvolat, a možná ani nepodaří. Možná zdraví umožní prezidentu Zemanovi setrvat na Hradě celé funkční období. Možná se nakonec Okamurovi a komunistům podaří uzákonit referendum o vystoupení z EU a NATO s realistickými parametry (ne jen těmi pobruselsku naoko, jak chce Hamáček a ostatně i Babiš). Také sci-fi? Ale zázraky se dějí...
Když už jsme u Andreje Babiše: Uznejme, že je přece jen (optická) výhoda, když v bruselských komediích máme premiéra, který umí pár jazyků a nemusí, jako donedávna Sobotka, sebou všude vláčet tlumočníka (i tam, kde nesmí být), aby přeložil Dobrý den a Nashledanou. Ale to je tak celý rozdíl.
Takže se (zatím) nic nestalo a můžeme se opět věnovat domácímu „Pocheování“ a podobným pitomostem. Pánbůh za to zaplať. Dort, který v Bruselu papaláši upekli, je samozřejmě nestravitelný, to víme již z Čapkovy pohádky. Ale teprve se ukáže, koho z toho virtuálního všechnoanic bude nakonec bolet břicho.
Ostatně soudím, že opustit zběsilý totalitní bruselský spolek musíme dřív, než bude pozdě. Malé radosti z toho, že jsme na chvíli unikli oprátce, všechny ty ostatní šílenosti nevyváží.
Související:
- Půjde-li to tak dál: Zdi bruselského vězení národů pukají. Trump dal facku šesti papalášům NWO. Chce jednat s Putinem. Kavárna si toho nevšímá. Žije v ZOO s výběhem do ČT. Návrat ODS ke kořenům? Ano, až do OF
- Čtěte ZDE: Migrace z Afriky do EU má naplno pokračovat: Co nešlo dveřmi, vleze oknem. Pozveme si je sem všechny! Lžou nám, že se invaze zmírňuje. Pouze Maďarsko nepodepsalo, my ANO. Jak potichu oklamat veřejnost?