Oběsit je ho třeba!
Koho? No přece poslance Ondráčka. Tak my – myslím vláda a většina našich demokratických politických stran děláme vše možné, abychom podpořili vládu v Kyjevě, a on rozvratník mizerná si dovolí navštívit odpadlickou Doněckou lidovou republiku, správně a navíc v nedělních událostech ČT označenou za republiku samozvanou, kterýžto termín, jen tak mimochodem, sedí skutečně jak zadek děcka na nočníku. Protože představte si, že oni sami obyvatelé toho regionu, obývaného prý převážně Rusy, si po Majdanu, jak z Kyjeva hned po Majdanu slyšeli, že od teďka mají s ruštinou šmytec a všechny úřední listiny budou muset psát ukrajinsky, kterou neovládají, a že jejich děcka se budou muset odnaučit ruštinu a od začátku šprtat ukrajinštinu, kterou slyšeli maximálně jen občas v televizi, se prostě jednoduše a stručně samozvali na Doněckou lidovou republiku a na vládu v Kyjevě vyplázli jazyk. No a teď si tam žvaní po rusky dál, jako by se nechumelilo.
Ježíšmárjajosef, jako kdyby v 21. století mateřský jazyk ještě někomu cosi říkal. Či jako by si lidé nějaké oblasti mohli jen tak halabala říct, kde chtějí žít, či jakým jazykem mají mluvit, nebo jak se má jejich země jmenovat, a nečekali na to, až jim to řekne někdo právoplatný. Nejspíš nějaká nadnárodní organizace, třeba Evropská unie, nebo NATO. Protože kam bychom došli, kdyby si takovéto záležitosti zařizovali lidé jen tak sami mezi sebou, někde se sešli a řekli si, zeptáme se lidí, co by chtěli či jak by se chtěli jmenovat, a podle toho budeme robit.
Jistě, dovedu si živě představit, jak v tomhle místě tohoto mého pojednání vyskočí všichni čeští tlučhubové a mudrlanti a začnou řvát, jako by je na nože brali, že přece takhle proběhl i ukrajinský Majdan, takže co to tady blekotám za nesmysly. Ale tady pozor, protože srovnávat Majdan s Doněckem nelze. Majdan totiž byl, dřív než začal na Náměstí nezávislosti čili na Majdanu nezaležnosti burácet, zodpovědně ze zahraničí připraven a naplánován, a ze stejných míst též finančně řádně zadotován. Jen třeba z USA dostali organizátoři Majdanu – a to jen do jeho začátku – pět miliard dolarů, bez kterých by Majdan zůstal jen snem, to bychom si všichni měli zapsat za uši. Za ně se denodenní manifestace na Majdanu od 21. listopadu 2013 až do jeho vítězství 21. dubna 2014 organizovaly a za ně se též kupovaly koláčky, které sama náměstkyně ministra zahraničí USA Viktoria Nulandová na Majdanu protestujícím rozdávala, zatímco její podřízení a přidružení přátelští Ukrajinci zas obdarovávali tytéž pelmeňemi a zdarma rozlévanou vodkou. A též náši velcí krajané, politik Schwarzenberg a politik a hudebník Kocáb – kromě jiných a dalších samozřejmě – do téhle kyjevské pohody na Majdanu přispěli buď přednáškou či zpěvem a svým dílem se tak za nás za všechny Čechy přičinili o to, jak se dnes lidem na Ukrajině žije.
Tohle tedy jen jako hrubý nástin rozdílu mezi Majdanem a Doněckem, který si dřív, než se do Doněcka na svou – jak říká – neoficiální a soukromou návštěvu vydal, měl poslanec Zdeněk Ondráček setsakra dobře rozmyslit.
Neudělal to, bude za to pykat a zaslouží popravu. A to poprávu.