Česko oslaví 400. výročí bitvy na Bílé hoře postavením repliky Mariánského sloupu

Je hotovo a můžeme říct, že Praha jede  –  Vlasov místo Koněva, památník Němcovovi a Mariánský sloup k tomu. Internetem se šířila výzva Lenky Procházkové, ať Pražané nedovolí obnovení Mariánského sloupu, neboť ten je symbolem poroby českého národa „Výzva a prosba o pomoc: Zbývá nám posledních pět dní na to, abychom zabránili opakování historické potupy.“ Jde o to, že po třiceti letech marného snažení (od revoluce v roce 1989) se v Praze konečně objevilo takové zastupitelstvo hlavního města Prahy (HMP), které postavení repliky Mariánského sloupu schválilo. Jak můžeme vidět v odkazu na pdf ZDE, tak 23. 1. 2020 bylo revokováno zamítavé rozhodnutí zastupitelstva HMP z roku 2017 a nově byla stavba Mariánského sloupu schválena.

Připomeňme, že primátorem HMP je Zdeněk Hřib (Piráti), prvním náměstkem je Petr Hlaváček (TOP 09) a náměstkem primátora je Petr Hlubuček (STAN). V rámci objektivity je nutné zdůraznit, že Zdeněk Hřib a Piráti zaujímají spíše odmítavé stanovisko, cituji: „Ještě loni v červnu odmítli zastupitelé stanovisko revokovat, učinili tak až ve čtvrtek, kdy umístění repliky podpořila většina zastupitelů Spojených sil pro Prahu (TOP 09, STAN,a KDU- ČSL), ODS a ANO, proti byli Piráti a část zastupitelů Prahy Sobě“, zdroj ZDE.

Domácí politickou scénu už hodný čas sleduji jen velmi sporadicky, nové dění kolem Mariánského sloupu (a také kolem sochy Koněva, pomníku Vlasovcům a památníku Němcovovi, v souhrnu o roli Prahy) mě však zaujalo jakožto jeden z dalších kamínků v mozaice světového dění. Naposledy jsem v článku ZDE psala o sílící roli Rakouska v Evropě, obzvláště v rámci V4 (V5). Psala jsem, že po Brexitu budou dle mého obnoveny snahy o federalizaci EU, tzn. o vytvoření dvourychlostní Evropy s tím, že západní část zůstane pod vlivem Německa a východní pod vlivem Rakouska, obojí však s tím, že Rakousko a Německo nejsou nepřátelé! Byť to tak dnes totiž vypadá, tak jednou se dle mého mohou spojit podobně, jako když Hitler Rakousko „anektoval“ (99 % Rakušanů Hitlera vítalo s nadšením a on sám se vyznal, že nikde se mu nedostalo srdečnějšího přijetí). Kdo je v tomto směru mocnějším hráčem, těžko říct, ale připomeňme, že to byla Vídeň, kdo dal světu Hitlera. A když se řekne Vídeň, tak to jsou Habsburkové, rod, jehož kořeny sahají až k benátské šlechtě. Dále je to Otto von Habsburk, jeden ze zakladatelů EU a dále K. M. Kalergi, šlechtic z rodu rovněž sahajícího až k benátské šlechtě (více také ZDE), a společně je to projekt Panevropa.  Z toho nám plyne, že vyšším hráčem je Rakousko. Jak říká Pjakin, globalisté mají dvě centra řízení: Vídeň a Prahu. V obnovení výstavby Mariánského sloupu proto vidím vyšší symboliku a vidím o to víc, že tak jako právě sílí vliv Rakouska v EU (ve V4), tak se stalo, že po cca třiceti letech marných snah dochází k postavení repliky Mariánského sloupu, a to navíc právě v roce 400. výročí od Bitvy na Bílé hoře.

A když se podíváme, kdo za obnovu Mariánského sloupu od 89. nejvíce bojuje a kdo znova jeho stavbu i inicioval, tak jsou to KDU-ČSL, ODS a především TOP 09, něco o tom  ZDE. A když se podíváme blíže, tak jsou to strany, o kterých můžeme říct, že jsou proněmecké a prorakouské. Zcela zásadní postavou v tom je Karel Schwarzenberg, který je více Rakušanem z Vídně, než Čechem a který má obzvláště na Prahu vliv od doby, kdy z něj Václav Havel učinil svého kancléře (ač správnější by bylo říct, že Karel Schwarzenberg učinil Václava Havla prezidentem).

V těchto souvislostech je významné, že výzva Lenky Procházkové neprošla, že dnešním dnem výstavba už začala (ZDE, ZDE, ZDE), ale že – slovy L. Procházkové –  se můžeme právě v den 400.  výročí Bitvy na Bílé hoře, 8. listopadu 2020, dočkat toho, že stavba tohoto symbolu poroby českého národa bude slavnostně dokončena. Propojení Vídeň-Praha tak bude nově stvrzeno, přičemž toto propojení bylo nedávno posíleno i tím, že Praha s Vídní uzavřela smlouvu o spolupráci, viz „Praha jako Vídeň„.

Žába se vaří pomalu a obnovení Mariánského sloupu v Praze vidím jako další kamínek v mozaice globálního dění. K němu nemůžu nezmínit, že K. Schwarzenberg stojí na straně Palestiny a je tedy proti Izraeli, v čemž vidím největší potvrzení, že projekt Panevropa je ve vídeňských zájmech. Jaké jsou jeho další souvislosti, by se mi sem nevešlo, ale připomenu, že Hitler byl mj. o islámském antisemitismu a že mezi antisemitismus a rusofobii můžeme dát rovnítko.