Imám s terčem na čele
Hassen Chalghoumi je imám mešity v pařížském předměstí Drancy, který čelí vlně výhrůžek smrtí za to, že je moc umírněný. Jeho osudy jako by ilustrovaly to, o jak nemožný úkol se teď francouzská vláda snaží.
Chalghoumi je rodilý Tunisan a bývalý fundamentalista, který míval blízko k hnutí Tablighi Jamaat. Někdy před patnácti lety se ale začal projevovat spíše opačným směrem a dělat věci, které pravověrným vadily. V roce 2006 se účastnil vzpomínkové akce k holokaustu; pár dní poté mu neznámí vandalové poškodili dům. Navštívil Izrael a zúčastnil se tam konference o sekularitě, o teroristech, kteří vyvraždili redakci Charlie Hebdo, řekl, že jsou to barbaři a zločinci.
Policejní ochrana byla Chalghoumimu poprvé přidělena právě roku 2006, po oné pietní akci, kde byl viděn po boku Židů. Znovu se v ní ocitl roku 2010, když proti němu radikál Abdelhakim Sefrioui začal před mešitu v Drancy svolávat demonstrace; cílem demonstrací bylo zbavit Chalghoumiho funkce imáma, ale úspěch neměly (Sefrioui, spoluzakladatel Rady francouzských imámů, momentálně sedí v policejní vazbě pro podezření z účasti na vraždě učitele Samuela Patyho). Roku 2015, po útocích na Charlie Hebdo, dostal Chalghoumi policejní ochranu znovu a žije pod ní až dosud.
Po vraždě Samuela Patyho prohlásil imám Chalghoumi, že Paty je „mučedník svobody slova, moudrý muž, který učil toleranci, civilizovanosti a respektu k druhým“. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a detailně je popisuje článek v Le Parisien; anglické shrnutí lze najít i v The Times a v kratším článku na Telegraphu.
Stručný výcuc: přivalila se záplava výhrůžek smrtí. Nová fatva Islámského státu jej označuje za „ještě špinavějšího, než jsou francouzští nevěřící“ a v Belgii nějaký islamista (v novinách nejmenovaný jménem) vypsal odměnu 150 tisíc euro na jeho hlavu. Imám musel opustit svůj dům a snaží se jej prodat, ale všichni zájemci o jeho koupi vycouvali, když zjistili, že jde o dům imáma Chalghoumiho. Policie s ním „šíbuje“ mezi chráněnými lokacemi tak, aby žádné dvě noci za sebou nespal na tomtéž místě. A zbytek jeho rodiny se raději přesunul do Perského zálivu, protože ve Francii je pro ně příliš nebezpečno. Samozřejmě pod falešnými jmény.
„Volám své rodině každé ráno, protože nevím, jestli to dotáhnu až do večera,“ řekl obležený imám novinářům z Le Parisien. Skutečnost, že mu francouzský stát přidělil šestičlennou (!) policejní stráž, naznačuje, že jeho odhad míry nebezpečí, které mu hrozí, je reálný.
Francouzská policie rozděluje ohrožené lidi do čtyř kategorií podle stupně závažnosti hrozby. Chalghoumi je ve dvojce, jedničku mají například vysoce postavení politici jako Macron.
Tak mi řekněte, přátelé, jak v takových podmínkách chcete vybudovat nějaký republikánský, umírněný, tolerantní a svobodu projevu respektující euroislám.
I kdyby tomu část komunity tajně fandila, kdo si troufne se zvednout z té mlčící masy, podat si veřejně ruku s Židem, vyzvednout památku zavražděného učitele … a namalovat si na čelo terč stejně jako Chalghoumi?
Existuje čínské přísloví „Zabij kuře, aby opice dostala strach“. V jiných kulturách zní třeba jinak, ale podstata je ta samá. Udělejte z někoho odstrašující příklad a ostatní si to raději rozmyslí.
Vůči něčemu takovému je i prezident jaderné velmoci bezmocný. S jednotlivci si státy dokážou poradit dobře, s jinými státy mohou aspoň bojovat, ale tenhle druh rozlezlého nepřátelského podhoubí je něco, na co jsou běžné zákony a mechanismy krátké.
Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
{loadmodule mod_tags_similar,Související}