Pokud nepovolíme sport, prohrajeme jako Česká republika, myslí si Poborský
Máte za sebou bohatou kariéru, ale předpokládám, že jste nikdy nic podobného, jako se děje teď, nezažil. Budou mít děti problém se dostat ve vrcholovém sportu na úroveň zemí, kde se momentálně sportovat může?
Samozřejmě problém mít budou. Pokud bude systém rok stát, tak v tomhle věku se to dohání těžko. My jsme navíc týmový sport, který vlastně úplně zanikl a nahrazujeme to individuálními tréninky. Ale to není fotbal. Je to spíše taková náhražka fotbalu. Snažili jsme se třeba ovlivňovat tělesnou výchovu, ale ta také stojí. Fotbal v této době dostává strašně na frak. Když fotbalové populaci vypadne třeba jeden rok, tak je to nenahraditelná ztráta oproti zbytku světa.
Bude to ovlivňovat i pozdější seniorskou reprezentaci?
To už se bavíme o něčem jiném. Samozřejmě v Evropě mají také problémy s covidem jako my. Mládežnické reprezentace stojí napříč celou Evropou. Ale mužstva se snaží trénovat. Mají otevřené školy. Všude školy zavřeli až na poslední chvíli, ale naše republika tím začala. Pak zavřela sport jako takový. A jak už zaznělo, my máme hřiště 6000 metrů čtverečních a můžou na něj dvě děti. Ale samy se na něj bojí.
Bojujete tedy za to, aby se venkovní sport jako takový vrátil do normálu?
Samozřejmě bojujeme. Máme na to spoustu studií a spoustu materiálu. Úzce spolupracujeme s Národní sportovní agenturou (NSA), přes kterou se snažíme tlačit na vládu a teď došlo k dohodě Milana Hniličky s ministrem zdravotnictví. Tu věc ještě musí samozřejmě ještě posvětit vláda. Ale když pustí lidi do obchodů, tak musí vědět, že sport je další věc, jak si lidé mohou zlepšovat zdraví. My za fotbal, ale i ostatní sporty, jsme připraveni podat pomocnou ruku, abychom s dětmi a celým amatérským sportem pracovali bezpečně.
Co může dítěti přinést online trénink? Má to vůbec nějakou výhodu?
Máme děti alespoň stále pod kontrolou. Výhoda je, že se naučí s počítačem a technologiemi. Naučí se trošku soběstačnosti. Naučí se organizovat si svůj vlastní čas. Ale musím to vzít i ze své vlastní zkušenosti. Děti už to doma nebaví, jsou apatické, ztrácí kontakt s kamarády ve své věkové kategorii. Už je jim všechno jedno a prohráváme my všichni jako Česká republika.
https://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/640x800/Mar2019/2259150.jpg?d41d
Pojďme trošku k jinému tématu. Co byl Váš nejlepší moment kariéry?
To nevím, ale kdybych to měl shrnout, tak to bude 12 let v nároďáku. Byl jsem na třech evropských turnajích, jednom mistrovství světa a odehráli jsme spoustu vynikajících zápasů. Pro mě byl nároďák takový můj domovský klub, pokud se to tak dá říct.
Jak vzpomínáte na svůj legendární lob do sítě Portugalska?
Vzpomínám na to i díky novinářům, protože každý rozhovor se kolem toho točí. Mně to strašně moc změnilo sportovní kariéru. Lidi, kteří se zajímají o fotbal, tak si tenhle gól pamatují ještě dnes. Hodně mi to usnadnilo kariéru.
Dá se říct, že Vám tento gól otevřel dveře do Manchesteru United?
Neřekl bych, že tento gól, ale celý turnaj. Nedostal jsem se do Manchesteru jenom díky jednomu gólu. Ale celý turnaj v Anglii mi vyšel, stejně jako celému českému fotbalu. Nejen já, ale i ostatní kluci měli dobré přestupy.
Jak vzpomínáte na spolupráci s trenérem Fergusonem? Jaký byl?
Já dobře. Byla to pro mě nová role, protože on byl spíše manažer, což znamená, že nechodil denně na tréninky. Tam měl svoje asistenty a trenéry, kteří tu práci vedli dennodenně.
Máte nějaký reprezentační moment, který byste nejraději vymazal?
Určitě musím zmínit baráž s Belgií, kde jsme neuspěli a přišli jsme o velký turnaj. Mužstvo mělo kvalitu, ale ten dvojzápas jsme nezvládli a na finálový turnaj jsme nejeli.
Spekuluje se, že byste mohli kandidovat do vedení FAČR. Už jste se nějak rozhodl?
Nerozhodl jsem se, ale přemýšlím o tom. Upřímně, do dnes kandidátku nikdo nepodal. I z toho důvodu je to pro mě složité a není tak úplně o čem přemýšlet. Máme pár měsíců do voleb a je to poměrně zvláštní situace.