Děti jsou nemotornější. Nezvládají ani kotrmelce, zoufají si tělocvikáři

Podle nadšených výkřiků o lásce k pohybu to vypadá, že to s malými sportovci není tak zlé. Jenže třeba Jaroslava Pavlovičová, která už za rok bude tělocvikářkou 50 let, může srovnávat.

 

"Když porovnám třeba tabulky, které tady máme z roku 1992, tak takových výkonů děti nedosáhnou ani náhodou," má jasno zkušená kantorka z Náchoda.

 

 

Udělat kotrmelec, klik nebo jen předvést obyčejný běh? To mnohdy připomíná pokusy o groteskní výstupy. A roční pauza kvůli koronaviru u mnoha dětí znamenala další ránu pro fyzičku. "Teď jsme třeba byli na výletě a jen obyčejný výšlap 12,5 kilometru byl velký problém u mnohých. A to jsme jen šli," zmiňuje kolegyně Pavlovičové Petra Horáková.

 

Když už děti sportují, prý jsou zaměřené na jednu specializaci, těch všestranných žáků je poskrovnu. "Snažíme se, děláme korfbal, atletiku, plavání, fotbal, ale opravdu už to nejde tak jako dřív," tvrdí tělocvikářka.

 

A dokonce i přesvědčit žáky, aby reprezentovali školu v různých disciplínách, je někdy víc obchodem než ctí. "Občas jim musíme slíbit něco za něco, spíš než ten sport tam vidí to, že nemusí jít do školy," říká Horáková.

 

Během pandemie skončilo hodně dětí s fotbalem: