Podobenství o tom, proč podlí lidé žijí v hojnosti, ale dobří lidé se mají špatně
První případ, který musel Lao-c’ řešit, bylo přepadení jednoho z nejbohatších lidí v zemi, blízkého přítele samotného císaře. Císař vkládal velkou naději na to, že Lao-c’ dá zločinci, co si zaslouží. Když ale Lao-c’ vynesl svůj rozsudek, ohromil všechny. Verdikt zněl následovně: "Zloděje i tohoto bohatého muže je nezbytné odeslat na několik měsíců do vězení."
Nejen já jsem si všiml, že dobré lidi oceňuje jen málo lidí. Přesněji řečeno cení si jich pouze do doby, pokud jsou pro ně užiteční a lze od nich něco získat.
To ale neznamená, že pokud jste dobří, že se musíte pak stát ničemou. Je jedno dobré přísloví: „Kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt“. Pro komfortní život musí dobrý člověk sice navenek dodržovat stejné příkazy, kterými se řídí ostatní lidé, ALE zároveň musí zůstávat vnitřně sám sebou. To znamená být dobrým hercem a prostě hrát nutnou roli.
Protože mezi šmejdy a darebáky být dobrým a demonstrovat své dobro je životu nebezpečno. Ti to nikdy nepochopí a neocení. A zaobírat se tím, to znamená rozkládat se. Květiny je nutno dávat jen těm, kteří jsou schopni ocenit jejich význam – jinak budou jednoduše vyhozeny.
Ale, bohužel, dobří lidé ne vždy tuto pravdu chápou, neboť jim jejich hrdost nedovoluje si ji uvědomovat. Stále pokračují ve své ušlechtilosti v reakci na všechnu sprostotu a hrubost, a nebo pomáhají těm, komu pomáhat není třeba nebo komu pomoci není. A pak se ocitnou v propasti sami.
A domnívám se, že důvody této abnormality spočívají v samotném systému společnosti. Samotná společnost není organizována správně a u kormidla jsou, zvláště dnes, špatní lidé. A právě o tomto aspektu bude podobenství v tomto článku.
Podobenství
Kdysi jeden čínský císař přemýšlel o tom, jak zlepšit soudní systém, a dospěl k závěru, že by měl být postaven na místo hlavního soudce nejmoudřejší muž v zemi. A za takového považoval velkého mudrce Lao-c’.
Císař proto nařídil, aby Lao-c’aje přivedli do jeho paláce, a když se tak stalo, císař se k němu obrátil se slovy: „Považuji tě za nejmoudřejšího člověka ve svém státě, a proto chci, aby ses ujal funkce hlavního soudce.“
Lao-c’ se jeho slovům zasmál a odpověděl: „Děláš chybu. Já nebudu schopen se na tomto místě udržet ani jeden den. Nebude se ti líbit způsob, jakým budu plnit své povinnosti.“
Císař byl překvapen takovou podivnou odpovědí mudrce, protože místo toho očekával, že mu mudrc bude děkovat za čest, která mu byla prokázána. Lao-c’ ale odmítl vysvětlit důvody svého tvrzení s tím, že imperátor všechno uvidí sám.
A první případ, který musel Lao-c’ řešit, bylo přepadení jednoho z nejbohatších lidí v zemi, blízkého přítele samotného císaře. Císař vkládal velkou naději na to, že Lao-c’ dá zločinci, co si zaslouží.
Když ale Lao-c’ vynesl svůj rozsudek, ohromil všechny. Verdikt zněl následovně: „Zloděje i tohoto bohatého muže je nezbytné odeslat na několik měsíců do vězení.“
„Ale za co mám jít do vězení já?“ Překvapeně vykřikl bohatý muž.
„Ve skutečnosti bych měl do vězení poslat jen tebe a nechat zloděje jít,“ odpověděl mu Lao-c’. „A jsou k tomu důvody. Takové ohromné množství peněz se u tebe neobjevilo prostě jen tak z ničeho. Ty jsi využíval mnoho lidí, vydělával jsi na nich a tvoje činnost je donutila krást, aby se aspoň nějak uživili. Celý tento řetězec započal od tebe, tvůj zločin byl první.“
Bohatý muž nenašel nic, co na tato slova odpovědět, neboť to vše byla nejčistší pravda. A po skončení soudu hned požádal o naléhavou audienci u císaře, na které mu řekl: „Jmenoval jsi do funkce soudce nejnebezpečnějšího člověka v naší říši. Dokážeš si představit, co se stane, pokud bude nadále zastávat svoje místo? Příště odsoudí tebe, protože ty stojíš v čele celého tohoto systému.“
A pak si císař vzpomněl na varování, které mu řekl Lao-c’ a nyní pochopil jeho podstatu. A tak k sobě povolal mudrce a řekl: „Jsem nucen uvolnit tě z místa nejvyššího soudce. Omlouvám se ti, že jsem promarnil tvůj čas.“
„Říkal jsem ti hned, že na to místo nejsem vhodný,“ řekl Lao-c’. „Vždyť ke správě nesprávného systému jsou zapotřebí nesprávní lidé a já mezi ně nepatřím.“
Zdroj: RuAN
Překlad a úprava: Bedřich Vinopalník