Je pozdě večer ve středu, druhý den po násilných protestech v Kazachstánu, kdy jsem se rozhodl napsat komentář na kontrastní a významnou událost nejenom pro Kazachy, vládní moc, kde by ona nebyla (u sousedů, v regionu, v EU a jinde), která si hraje na demokracii, vyhýbá se radikálním řešení sociální a právní nespravedlnosti, trpí páté kolony v zemi, nepotismus a neumí pracovat s mladou generací. Je příliš brzo na vypracování dopadové analýzy dění v bohaté a současně nevyvinuté zemi s obrovskými příjmovými, sociálními a dalšími rozdíly. Proto nelze psát, jaký osud čeká Kazachstán po ukončení protestů. Ty mají být potlačeny vlastními bezpečnostními složkami, vojenskými jednotkami států Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), personálními a hospodářsky - politickými změnami. To je jedna strana mince. Tu druhou představuje zatím ne jasně na ulici viditelná pomoc anglických a amerických spojenců těch, kteří mají být propuštěni z vězení a tím i otázka: Cui bono?
Naposledy jsem byl osobně v Almaty začátkem roku 2018. Jinde v Kazachstánu jsem byl i po té. Tenkrát jsem měl čest být členem delegace, která se účastnila jednání ve vyšetřovací vazbě. Návštěvu vězení, zjištění podmínek ve vyšetřovací vazbě, setkání a jednání s údajnými politickými vězni v Kazachstánu umožnila práce dobře placených evropských kancelářských bojovníků za ochranu lidských práv. Bývalý starosta Varšavy, polský parlamentář a absolvent Harvardské univerzity Marcin Swiecicki (1947) a italský politolog, od 30. 10.
kazachstán protest
Promo článek:
Promo článek
číst dál
