Jako Kardashianovy. Bendigovi se dostali z ghetta až na České lvy a koncertní pódia
Vyrůstali v romském ghettu, v Okružní ulici v Hradci Králové, kam se báli „bílí“ obyvatelé města vkročit. Teď jsou bratři Bendigovi hvězdami českého showbyznysu.
Jeden nedávno vyprodal s koncertem Forum Karlín, druhý zase dostal Českého lva za vedlejší roli. Bratři Jan a Marsell Bendigovi prožívají mimořádně úspěšné časy.
Nezáleží, odkud člověk pochází. Když si půjdeš za svým snem a budeš tvrdě bojovat a pracovat, tak toho, co chceš, dosáhneš. Tahle rada zazněla ve čtvrtek z úst Jana a Marsella Bendigových na konferenci Forbes Mladé Česko: 30 pod 30 a podepsat by se pod ní mohli snad všichni, kdo se v tomto žebříčku ocitli.
Že nejde v případě Bendigových jen o fráze, dokazuje životní cesta, po níž oba od dětství šli. Vyrůstali v romském ghettu v Hradci Králové, v Okružní ulici, kam se báli „bílí“ obyvatelé města vkročit.
„Hodně lidí si říká, že ghetto je prostředí, kde se střílí a kde se lidé nenávidí, ale my tam zažili kamarády, kteří za vás dali ruku do ohně a drželi při vás,“ vzpomínal ve čtvrtek v Karlínských kasárnách na své dětství starší z bratrů Jan – zpěvák.
Domů do Hradce se bratři často vrací, nemají problém na to období vzpomínat. Navíc tehdy jako děti nevnímali, že je něco špatně. To, že táta s mámou nemají peníze, brali jako fakt, užívali si, že mohou být venku, že mají partu.
„Až postupem času si člověk uvědomoval, co tam vlastně zažíval,“ dodal Marsell. Coby držitel Českého lva za vedlejší roli ve snímku Banger doufá v další herecké příležitosti a nebojí se ani těch zahraničních.
A oba shodně tvrdí, že nebyli jediní, kdo měl v jejich partě své sny. „Spousta kamarádů se odtamtud dostala, vystudovali, dělají práci, která je baví. Ne všichni skončili na drogách. Ghetto je sice začarovaný kruh a je těžké z něj vyskočit, ale jsem rád, že my jsme to dokázali,“ zdůraznil Jan.
Bez podpory rodiny a lidí, které během let potkal, by to ale prý nešlo. Za zlom ve svém životě pokládá setkání s Lukášem Rejmontem, který mu dal nový směr.
„Byl jsem v soutěži Superstar, kdy jsem si myslel, že sláva potrvá věčně. Jenže pak jsem padl na zem, přišel o peníze. Lukáš se na to nemohl dívat, jak jsem na dně, a přišel s nápadem, že natočíme song. A vyšlo to,“ dodal.
Zpívá v romštině a je rád, že ho fanoušci přijali takového, jaký je.
„Pořád stojím pevně na zemi, nezapomínám, že jsem z Hradce, z Okružní. Teď jsem vyprodal Forum Karlín, to bylo fantastické. A chci dál, mým snem je budovat krok po kroku svou kariéru, vyprodat Universum, pak O2 arenu. A až se mi to splní, tak budu makat zas na něčem jiném.“
Zároveň prozradil, že celý život bojuje s panickou atakou. Sice se s ní naučil žít a pracovat, ale recept na to, jak nad ni zvítězit, nemá. „Člověk by měl myslet pozitivně. Každé ráno, když se probudím, podívám se do zrcadla a řeknu si: Žiješ, jsi zdravý, tak se máš dobře,“ poradil Jan, jak se starat o své duševní zdraví.
To jeho bratr Marsell prý podobné problémy neřeší. Psychiku má, jak sám říká, „top“. Cokoli, co je negativní, neposlouchá, nečte, nepřijímá. A stejně by si to měl podle něj říci každý.
Co každopádně oba drží v dobré náladě, je rodina. Podle Honzy si prý volají i několikrát denně. Že k sobě mají bratři blízko, není zas tak obtížné poznat. „Doma si hrajeme na to, že jsme Kardashianovic holky. Když se Honza dostal na obálku Forbesu, řekl jsem mu: Teď je z tebe konečně Kim,“ prozradil Marsell.
A jeho bratr mu na oplátku poradil, aby se při přebírání ceny Českého lva, pokud ji dostane, nehrbil.
„Dívali jsme se na přímý přenos všichni doma, v obýváku, já si chtěl raději zacpat uši, abych neslyšel, kdo vyhrál, ale nestihl jsem to. A když řekli jméno Marsella, tak jsem jásal, pak brečel a pak, když jsem ho viděl, tak jsme až do druhého dne oslavovali,“ vzpomínal Jan.
To vše díky tomu, že si bratři jdou za svými sny – už roky.
