České sci-fi už není sci-fi. Kyberpunkový film za padesát milionů vypadá světově
To spojení v posledních letech takřka neexistovalo: český sci-fi film. Ale teď se vrací. Snímek Bod obnovy zaujal světovým vizuálem a chtěl by se prosadit i v konkurenci dražších děl.
Dnes už by po této videokazetě asi nikdo nesáhl, ale ve své době změnila Robertu Hlozovi život. V dětství pro něj byla vstupenkou do světa, který zažehl jeho lásku ke sci-fi: k Hvězdným válkám. Na VHS je měl v mizerné kvalitě, ale to mu nebránilo, aby si vesmír George Lucase nezamiloval.
„Měl jsem u toho neuvěřitelně radostný pocit, jaký jsem nikdy předtím nezažil. Slíbil jsem si, že až budu velký, taky chci lidem dělat takovou radost,“ vypráví třiatřicetiletý režisér z Brna.
Srovnávat jeho vliv s filmovou ikonou samozřejmě nejde, mnoha lidem však trailer na jeho celovečerní debut Bod obnovy přinesl alespoň naději. Víru, že i v Česku může vzniknout dobře vypadající sci-fi.
Ne snad, že by tenhle žánr v tuzemsku vůbec nevznikal. Snímky jako Cesta do pravěku nebo Vynález zkázy patří ke klasikám, sci-fi hrálo roli i v komediích Miloše Macourka jako Což takhle dát si špenát.
„Jeho filmy mě vždycky bavily, nejvíc Jak utopit doktora Mráčka. Přišla mi hrozná škoda, že se tu přestaly dělat chytré žánry s přesahem,“ vypráví Hloz.
Film studoval ve Zlíně a v Jižní Koreji, za sebou má práci na reklamních spotech a několik krátkometrážních snímků, přičemž Numbers se dostal do Cannes a získal nominaci v rámci studentských filmů na Českého lva. Jako celovečerní debut plánoval původně minimalistický snímek na jedné lokaci s jedním hercem, ale nakonec hned na začátek mohl točit svůj milovaný žánr.
Kyberpunkový Bod obnovy se odehrává v roce 2041, kdy mají všichni obyvatelé Evropy právo na jeden celý život. Pokud zemřou třeba při nehodě, mohou si nahrát svou digitální zálohu, mají-li ji, a pokračovat v životě.
„Zdá se to být skvělý systém, zdánlivě dokonalý, Bod obnovy si musí člověk jen pravidelně zálohovat. V rukou morálně nezodpovědných jednotlivců či korporací ale může způsobit nevratné kroky a mít fatální následky. A nejen o tom náš film je,“ říká Hloz, který je zároveň spoluautorem scénáře.
Státní fond kinematografie podpořil vznik Bodu obnovy osmi miliony korun, celkový rozpočet se vyšplhal zhruba na dva miliony eur, tedy necelých padesát milionů korun, což je podstatně méně než u zahraničních sci-fi bijáků. Hloz ale věří, že i s omezeným rozpočtem se dá natočit slušná podívaná.
„Už na krátkých filmech jsem si musel vždy dělat speciální efekty sám, neměl jsem na to peníze. Takže dokážu jakžtakž odhadnout, co je finančně úplný nesmysl,“ vypráví.
Klíč je podle něj v tom najít správné spolupracovníky. „Když je nadchnete pro svůj záměr a hlavně při natáčení připravíte vše tak, aby výsledek mohl být na světové úrovni, mohou pak vzniknout super věci i u nás,“ domnívá se.
Už při psaní scénáře tak měl na mysli to, že potřebuje najít co nejuvěřitelnější lokace a mít co nejvíce funkčních rekvizit přímo na místě. „Taky jsme mohli zapomenout na vesmírné bitvy nebo létající auta. Měli jsme prioritu raději toho ukázat míň, ale perfektně, než z toho mít takzvaný digifest,“ přibližuje Hloz.
Připouští zároveň, že nakonec je ve filmu speciálních efektů i tak dost. „Naše VFX studio Magiclab odvedlo neuvěřitelnou práci a podařilo se jim udržet laťku perfekcionismu na světové úrovni.“
Natáčelo se tak třeba v Praze na Žižkově v objektu bývalého Telecomu, nazývaném také jako „pražský Mordor“.
„Budova půjde zanedlouho k zemi, ale my jsme ji ve filmu naopak dostavěli. Vycházeli jsme z myšlenky, že když hustota obyvatel ve městech bude růst a zároveň památkáři nedovolí staré stavby zbourat, tak kdo bude chtít stavět, bude muset navázat na původní architekturu a stavět ji do výšky,“ líčí Hloz.
Mladý režisér toužil točit na místech, která se v českých filmech obvykle neobjevují. Na některá sháněl povolení i tři roky. Využíval ale i digitální technologie a LED stěny, podobně jako třeba seriál Mandalorian.
„Třeba na záběry s auty. Je to mnohem rychlejší a vypadá to dokonce lépe – můžete celý den točit atmosféru západu slunce, která normálně trvá jen třicet minut,“ vysvětluje.
Z traileru film nejvýrazněji připomíná polskou videohru Cyberpunk 2077, ta prý však inspirací nebyla. Hloz zmiňuje snímky jako Minority Report, imponuje mu taky realističnost Sicaria nebo Potomků lidí a netají fascinaci retrofuturismem východního bloku.
„Vlastně mi přišlo, že východoevropské sci-fi je pro západ super díra na trhu, že to bude působit velmi exoticky. Stejnou fascinaci mají i autoři Cyberpunku 2077 a strašně se jim to povedlo. Je mi ctí, že nás diváci srovnávají, ale vycházíme jen ze stejných inspiračních zdrojů. Já měl čas hru zkusit až po natáčení,“ vysvětluje.
Ve filmu se objeví řada známých tváří jako Matěj Hádek, Karel Dobrý, Jan Vlasák nebo Václav Neužil, hlavní roli však ztvární dosud neokoukaná Andrea Mohylová. Najít nepříliš známou tvář bylo pro režiséra cílem.
„Chtěl jsem někoho, kdo dokonale ožije v té roli. Herečku, která bude zároveň vypadat super na plátně a nebude srandovní, když bude držet zbraň,“ přibližuje proces pátrání, který trval asi rok.
„Andrea se objevila až úplně poslední den castingu, šla tehdy na řadu jako první a bylo to jako zjevení. Nikdy ji nikdo neviděl a najednou tam byla holka s ostrovtipem, která si něčím prošla, trénuje fyzičku každý den, vypadá jak z amerického filmu a skvěle hraje,“ vzpomíná režisér.
První nápad na film dostal před devíti lety, pak jeho produkci zbrzdil covid. Letos 21. září se má ale konečně dočkat premiéry. „A do druhého dílu bych chtěl ta létající auta,“ usmívá se Hloz.