Češi jsou, jak známo, pravděpodobně nejateističtější národ na světě. To neznamená, že nemají své posvátné rituály, posvátná místa a posvátné srazy. Dřív, když naopak Češi patřili k nejpobožnějším, se jim říkalo poutě a těm místům poutní místa. Mířily tam desetitisíce, ba statisíce poutníků. Těšili se na to celý rok, krejcárky šetřili, nejlepší kousky oděvu chystali. Věděli, jak je důležité se tam nechat vidět, projít se s procesím, u svatého obrázku se zastavit a modlitbičku věnovat.
