Pravidelný přísun adrenalinu mu nechybí. Každodenní kontakt s hráči či snad stres, který prožíval téměř čtvrt století týden co týden na trenérské lavičce, také ne. Natož pak nervy, kterých si užil vrchovatě jako hráč a poté jako kouč v tuzemsku i při zahraničních štacích. „Všechno jsem si musel srovnat v hlavě a důkladně promyslet. Šedesátka pro mě představovala mezník, kdy jsem si uvědomil, že by bylo dobré udělat další krok,“ vysvětluje v dalším díle Kopaček na hřebíku letenská ikona Vítězslav Lavička, proč se se rozhodl ukončit trenérskou kariéru a stal se ředitelem strahovské mládežnické akademie Sparty.
