Hrát fotbal je návyková věc. Mít ve fotbale sny a cíle, za kterými si sportovci aktivně jdou, není o nic méně návykové. „Hlava“ a motivace jsou obvykle rozhodující faktory v dlouhodobém horizontu, lidské tělo však bývá nevyzpytatelné. O tom se bohužel v historii profesionálního fotbalu přesvědčila celá škála fotbalistů, kteří měli mít všechno před sebou. Někteří, již nejsou mezi námi, mají život poznamenaný fatálním výpadkem jejich těla na hřišti a jen minimum se dokázalo vrátit zpět do hry, natožpak na nejvyšší úroveň. I když touha hrát fotbal byla silnější, jejich sen byl jen na vlastní riziko.
