Po kritice médií za většinový podíl na vytváření negativistických nálad v zájmu prodeje titulů může Zpětné zrcátko s potěšením kvitovat, že „mediální pokrytí“ pohřbu Karla Schwarzenberga v Chrámu sv. Víta, události, jež – ač smutná – byla událostí evropského formátu, bylo rozsahem i obsahem komentářů a nekrologů významu události odpovídající. Přesto Zpětné zrcátko považuje ohlédnutí za jejími ozvěnami za užitečné a poučné. Definitivní odchod osobnosti, jejíž činy přesahují její život, ale i jistou dějinnou etapu, zanechává významnou stopu i v životě společnosti, pro niž je taková smrt těžko zacelitelnou ztrátou. Karel Schwarzenberg díky genům i výchově v charakterově i morálně elitní rodové linii takovou osobností bezpochyby byl. Jak tomu však bývá, jeho odchod se stal i zrcadlem duší a myslí skřetů. Těch, jež smrt velkého člověka zbavila respektu z něj a kteří bez váhání místo připomínky si jeho života a křesťanského rozloučení, odpovídajícího jeho postavení a významu, si s potěšením odplivnou nad jeho památkou jedovatý sopl či ohrnou pysk.
