V Česku je i téměř 35 let po pádu komunistického režimu stále přítomná praxe, kterou v tuzemsku zavedl. Lidé, kteří jsou „jiní“ a mají nějaký typ znevýhodnění, žijí v odloučení, daleko od měst a ostatní společnosti. A navíc velmi často ve starých zámcích nebo bývalých klášterech. To se postupně mění, vznikají komunity, díky kterým se postižení postupně začlení do společnosti.
