Víc je víc. Jaké jsou životní lekce od Iris Apfel?
Všechny nekrology o ní hovoří jako o módní ikoně. Byla ale mnohem víc. Rara Avis. Vzácným ptákem. A podnikatelkou s miliony dolarů.
Život je bohatý. A víc je víc. Citáty, kterými se řídí Forbes Česko, by mohly sloužit jako epitaf na jejím náhrobku. Ačkoliv to vypadalo, že Iris Apfel tu bude věčně. Odešla před několika málo dny v úctyhodných 102 letech.
A ačkoliv si její nekrolog si teď můžete přečíst téměř všude, jen málokterý text může vykreslit mnohostrannou osobnost, jakou americká podnikatelka, interiérová designérka a návrhářka skutečně byla.
Iris Apfel byla mnohem více než „ikonou stylu“, „nejstarší modelka na světě“ nebo „vzácný pták“, jak ji označovala výstava, kterou v roce 2005 uspořádalo z exponátů jejích soukromých sbírek Metropolitní muzeum v New Yorku.
Za vzhledem „geriatrické modelky“, jak sama sobě přezdívala, seniorkou v obřích brýlích a v oblečení a se šperky hýřící barvami, byl silný osobní příběh. Takový, jaký ve Forbesu máme rádi. O těžkých začátcích, překonávání překážek a schopností měnit svůj život podle toho, co situace žádá.
Iris se narodila 29. srpna 1921 Samuelu a Sadye Barrelovým v newyorském Queensu. Její rodiče byli židovskými imigranty z Ruska. Jejich jediné dítě nemělo poznat nic z utrpení, jaké zažili oni sami, když se při četných pogromech strachovali o svůj život.
Amerika představovala svobodu, kterou Sadye Barrel vyjadřovala svým způsobem oblékání. Ráda nosila kalhoty, výrazné šperky.
Svou dceru Iris inspirovala, a také podporovala její výlety do starožitnictví i na bleší trhy. První věc, kterou si zde coby jedenáctiletá holčička koupila, si Apfel zapamatovala na celý život. Šlo o brož, která tehdy stála pětašedesát centů.
„Hlavně neřešit, co si o mně myslí ostatní,“ říkala si coby mladá dívka, když se za jejími módními kreacemi nevěřícně otáčely hlavy sousedů a známých. Iris už byla mladou ženou, začínající novinářkou. Přijela do rezortu v Catskills poblíž New Yorku, aby zde napsala reportáž.
Rekreační zařízení, které nosilo přezdívku „pásmo boršče“, bývalo plné židovských emigrantů z Evropy, často přeživších z koncentračních táborů. Některé z nich oslovil způsob, jak Iris ve svém zevnějšku kombinovala látky, vzory a okázalé šperky. Odsud se rekrutovali její první klienti, kteří ji žádali, aby jim upravila byt.
V jednom z podobných rezortů potkala Carla Apfela. Byla to láska na první pohled, manželství pak trvalo sedmdesát let a inspiraci a úctu, jakou k sobě manželé chovali, uvidíte například v dokumentu Iris z roku 2015.
Už během výběru svatebních šatů se ukázala jako módní vizionářka: navzdory tomu, že se jednalo o velmi tradiční židovskou svatbu, nevěsta byla oblečena ve světle růžové šaty, aby si je mohla obléct zase znovu.
Společně pak založili firmu Old World Weavers, firmu, která se zabývala výrobou čalounění do domácností. Zájem o jejich služby rostl, Apfelovi postupně nabízeli mnohem víc než jen potahy, ale vytvoření celého interiéru na klíč. Velkou roli při sjednávání zakázek hrál styl a šarm samotné Iris.
Tehdy podnikatelka učinila krok, který se zdál pro ženu v padesátých letech minulého století naprosto nepřijatelný. Odmítla mít děti. „Chtěla jsem vše věnovat manželovi a cestování po celém světě za látkami a starožitnostmi. Nevěřím na to, že děti může vychovávat chůva,“ vzpomíná ve svých pamětech Iris Apfel: Accidental Icon.
Nevěřím na to, že děti může vychovávat chůva. Proto jsme se rozhodli zůstat bezdětní.
O služby Apfelových začal mít zájem Bílý dům, a tak dekorovali rezidence pro prezidenty od Trumana po Clintona. Jediný, komu Iris styl nevyhovoval, byla minimalisticky naladěná Jackie Kennedy. Reprodukce starožitných látek ze 17. až 20. století ji připadaly příliš těžkopádné.
Dnes už se nám zdá samozřejmé mixovat drahé značky s těmi levnými, ale Iris Apfel byla v tomto ohledu vizionářkou, která dokázala jednoduše překračovat zažité stereotypy.
Když se manželé rozhodli odejít do důchodu v roce 2005, připravil ve spolupráci s Iris kurátor Metropolitního muzea v New Yorku Harold Koda s prosbou, připravit výstavu z jejích soukromých sbírek.
Dílem šlo o náhodu, v oddělení módy vypadla jiná výstava a bylo potřeba ji narychlo nahradit. Nejdřív Iris souhlasila s tím, že zapůjčí své šperky, ale pak se Kodův tým odvážil požádat i také o oděvy.
Výsledkem byla expozice, kde bylo osm desítek outfitů a stovky doplňků. „Myslela jsem si, že výstavu v MET mají jen mrtví,“ prohlásila tehdy.
Výstava pod názvem Rara Avis, což v latině znamená vzácný pták, přinesla Iris Apfel nejen status módní osobnosti, ale také řadu podnikatelských příležitostí. Vytvořila svou vlastní řadu líčidel se značkou MAC, což později zopakovala pro značku Ciate, kolekci ponožek pro švédský Happy Socks, celou řadu oblečení pro H&M a další.
Od devadesáti sedmi let byla také modelkou, renomovaná agentura IMG ji nabídla smlouvu. Iris Apfel ji podepsala proto, že „návrhář Tommy Hilfiger ji poradil, že není možné, aby působila v tomto byznyse na vlastní pěst“. Myslel tím situaci, kdy různé módní značky téměř stoleté Apfel volali, aby byla tváří jejich projektů.
Mezi klienty Iris patřil třeba francouzský obchodní dům Le Bon Marché, módní značka Kate Spade či Alexis Bittar. Obchodní dům Bergdorf Goodman dokonce nechal vytvořit podle Iris Apfel panenku Barbie.
Nebránila se také novým technologiím a založila si instagram, kde ji sleduje přes 3,1 milionů lidí. Poslední příspěvek se týkal toho, že Iris slaví poloviční narozeniny, kdy jí je sto dva a půl.
Carl Apfel zemřel tři dny před svými 101. narozeninami. Prsten, který nemohl nikdy sundat a který pro něj Iris koupila přímo z ruky starožitníka v Dublinu, mu dva dny před smrtí sám spadl z prstu. Iris byla v té době v Anglii, kde promovala svůj dokument. Carl zemřel den před jejím návratem, což bylo pro ni zdrcující.
Ze smutku ji vyléčila práce. Málokdo se může pochlubit, že ve sto letech udělal kolekci pro švédský gigant H&M.
„Když se neoblékáte jako ostatní, ani nepřemýšlíte jako ostatní,“ prohlásila v rozhovoru pro The New York Times v roce 2011 žena, která vytvořila interiéry i pro samotnou Estée Lauder nebo Gretu Garbo.
Zemřela ve své rezidenci v Palm Beach, která podle návštěvníků vypadala jako „kulisa surrealistických filmů Luise Buñuela“. Jmění, které po manželech Apfelových zbylo, se odhaduje na pětadvacet milionů dolarů.
„Z umění života jsi udělala mistrovství,“ okomentoval na instagramu skon Iris Apfel zpěvák Lenny Kravitz. Lze mu pouze dát za pravdu a být ve svých módních i životních volbách podobně odvážným, jako byla právě Iris Apfel.