Krátká rekapitulace letošních úspěchů Františka Šmehlíka
Ohlédnutí Fratiška Šmehlíka za letošní sezónou aneb poselství příštím judistickým generacím
Tak dobrá tedy. Trošku se zpožděním, ale přece píšu tyto jakési vzpomínky na celé léto, jež jsem strávil s tím nejlepším sportem, jaký kdy tento svět poznal. Byl jsem pověřen svým trenérem Radislavem Borbélym, abych napsal tento text jako jakési poselství budoucím generacím. Nevím, jestli je to zrovna mé zaměření, přesto doufám, že si to někdo přečte až do konceJ.
Celý ten velký kolotoč tří turnajů a soustředění nezačal na ničem menším než na Mistrovství Evropy na daleké Maltě. Celá naše výprava se skládala ze čtyř vynikajících judistů, Zbyňka Rubáše -reprezentačního kouče a také mě. Byli jsme společně s Radkem Voňavkou jediní dva kluci, kteří reprezentovali ČR na dvou největších turnajích dorostu.
Radek Voňavka, skvělý závodník ve váze do 73kg, intelektuál, profesorJ a zároveň zřejmě můj největší kamarád. Naše debaty o globálních i filozofických tématech se již staly proslulými a já se vždy těším na další a další akci, na níž se opět setkáme. Díky, Radku za celý rok u dorostu a nashledanou v juniorech! Samozřejmě jsem zapomněl dodat, že Radek je opora našeho týmu v dorostenecké lize, a tudíž napůl Ostravák J.
Nejkrásnější část výpravy tvořily samozřejmě tři okouzlující slečny J. Sabča Merklová, závodnice do 52 kg, ta nejmladší, která to celé vede a všechny řídí J, Maruška Holčáková, závodnice do 48kg, skvělá chytrá holka, která to má v hlavě srovnané jako málokdo. Tímto chci před Maruškou hluboce smeknout! Za to, co celý rok předváděla, jí patří můj neskonalý obdiv za její úžasnou touhu po vítězství, za všechno, co tomu obětovala. Takových judistek, je skutečně u nás poskromnu. Ještě jednou před tebou, Maruško, smekám a doufám, že v budoucnu ještě mnoho placek přijde J. Posledním členem naší velkolepé české výpravy byla naše milá Markét Havlíčková. Holka věčně v pohodě, která kromě chvil těsně před zápasem snad neví, co je stres J. A samozřejmě jsem opomenul její velké „shazování“ J. Její strach z rajčat, mrkve a jiných nesmírně „tučných“ jídel (když má 1,5 kg pod) se už stal proslulým J. A samozřejmě nelze opomenout našeho trenéra, pohodáře a organizéra Zbyňka Rubáše. Nic není problém, jenom tam dáme nožku, a on už spadne J. Kucíííí, vždyť jsme judistííííí J!
Za ten celý rok jsme vytvořili skutečně skvělou partu, která byla v létě ještě stmelena. Na Maltě jsme byli ubytováni v krásném hotelu asi minutu a půl od tamní kamenné pláže. Turnaj okořeněný krásným !!!sedmým místem!!! Radka, který po tomto turnaji dostal přezdívku Mr. Shido J. Ale i to je judo a já Radkovi ještě jednou gratuluji ke krásnému umístění J. Sabča byla tomuto umístění rovněž velmi blízko, ale závěr krásného zápasu s Holanďankou se bohužel nevydařil. I když byly jiné názory, podle mě se Sabča prala nejlépe, jak jsem ji kde viděl. Já jsem v prvním kole dostal závodníka Space z Moldavska. Poté, co jsem hodil na yuko na seoinagu, ve chvilce nepozornosti jsem upadl na smolné wazari. Onen Moldavan šel dále s reprezentantem Gruzie, o kterém bude ještě řeč a prohrál na ippon, když ještě dvě vteřiny před koncem vedl.
Další zastávka byl turecký Trabzon, kde se konaly olympijské hry mládeže (EYOF). Na tomto turnaji se k nám připojil ještě David Hozák. Skvělý kamarád, kleptoman J, judista s velkou snahou i talentem, který nikdy nezkazí žádnou srandu J (Na jahody bacha!!!) Ještě před odletem do Trabzonu jsme absolvovali soustředění v Teplicích s juniorskou reprezentací, kde jsme platili za flákače a ulejvače, jelikož jsme často dostávali kvůli blížícím se závodům úlevy, ale jak říká Hozy: „Co už J?“ Další camp před EYOFem byl na Slovensku, v Bánské Bystrici, v místě Arpádova bouřlivého mládí J. Hned před Bystricí nám již ukazoval místa, která s ním nostalgicky cloumala a div se mu nezaleskla slza v oku J. A po Bystrici jsme vyrazili! Poslední zastávka byla v Litoměřicích, kde každý vyladil formu podle svého uvážení J a poté nás konečně čekalo vojenské letiště Kbely, kde jsme společně s ostatními sportovci čekali na odlet speciálního letadla do Trabzonu. V letadle jsme poznali i příslušníky jiných sportů, zejména plavce a gymnasty. Postupně se nám podařilo na EYOFU vytvořit perfektní vztah s celou českou výpravou. Byli jsme ubytováni v úžasné olympijské vesnici. Slavnostní zahájení bylo něco, co bych každému borci z našeho klubu i celé ČR přál. Nakonec se jednalo o nejúspěšnější EYOF v historii a i naše výprava přispěla medailově, když Maruška Holčáková se po roce konečně dočkala a vybojovala fantastický bronz. Ve chvíli takového úspěchu ztrácejí na důležitosti všechny ostatní medaile z republik či krajských přeborů. Tohle je medaile! A k ní by měly vést cesty všech mladých, talentovaných judistů, kteří si čtou tento text, protože to je skutečné judo! EYOF je zážitkem, na který se nezapomíná a prakticky se jedná o takovou malou olympiádu. Pro tohle má smysl tento sport dělat!
Posledním turnajem bylo Mistrovství světa v ukrajinském Kyjevě. Na hotelu kolem nás chodili reprezentanti Japonska a my bez nemocné Marušky chtěli krásně zakončit nádherný rok. Připravovali jsme se na tento turnaj na juniorském campu v Nymburku a poté v Teplicích na soustředění výběru starších žáků, které totéž čeká příští a hlavně přespříští rok, kdy je EYOF v holandském Utrechtu. Chce to jen vydržet! Na mistrovství světa, na které budeme vzpomínat nejenom díky rudému, kuřecímu masu v tamní asijské hospodě J. Sabča i Radek měli opět na dosah bodované místo a já konečně taky okusil chuť vítězství, když jsem porazil na wazari a yuko reprezentanta Gruzie, třetího na EYOFu a sedmého na ME. Kyjev byl výbornou tečkou za celým dorostem, který pro mě, Radka, Markét, Hozyho a Marušku skončil. Sabča v něm zůstává i další rok a tímto jí tedy přeju hodně štěstí!
To byla tedy nostalgická vzpomínka na celé krásné léto 2011, na něž nezapomene nikdo z nás. Připomenul jsem to již několikrát a připomenu to opět na závěr: Pokud si toto čte někdo z mladších judistů, kteří svůj sport milují a jsou schopni pro něj něco obětovat, ať vypnou počítač a udělají tu jedinou věc, která jim pomůže až k těm nejvyšším metám!
!!!Začnou skutečně chtít!!!
Stojí to za to, věřte mi!
František Šmehlík, člen reprezentačního družstva ČR dorostu pro rok 2011