„Však už to bylo neúnosné. Všechno rozbité, jakoby žádná budoucnost,“ říká pětadvacetiletá útlá malířka Viktoria Gulianová o době, kdy musela už podruhé utíkat před válkou. Žila totiž s rodinou nedaleko Doněcku a pak studovala v Charkově. Dnes by chtěla začít novou existenci třeba v „české kotlině“.